Kon-Tiki

Film s nejpromrhanějším potenciálem snad v celých dějinách kinematografie. Tak nosné a silné téma a tak neadekvátní forma zpracování. Filmu, kterému by asi nejvíc slušel žánr dokudramatu, syrového boje o přežití (ryzí man-against-nature), tvůrci z toho nejpřízemnějšího důvodu nasadili melodramatická křídla a poslali ho bojovat o Oskara. Nebo to možná způsobila ta mezinárodní koprodukce s podmínkou producentů natočit širokospektrální víceméně rodinný snímek či cíleněji dobrodružný film pro starší děti. Prostě obrousit hrany, osekat psychologii, být přehnaně (až hagiograficky) pozitivní a mírně sentimentální, neboť tak se to v případě životopisného snímku prostě sluší. Jistě, je to vizuálně nádherný film (s krásným staromódním optimistickým feelingem poválečné éry objevitelů-badatelů), ale není to v tomhle případě trochu málo? (23.05.2014)

Původně jsem chtěl napsat něco ve smyslu, že je Kon Tiki naprosto parádní dobrodružný snímek s norským Ryanem Goslingem, jenomže koukám, že se tu tím ohánějí všichni přede mnou! V tomto komentáři tak o Ryanu Goslingovi nepadne ani slovo. Navíc se na uživatele pravý Ryan Gosling šklebí z mé ikonky... No, nevadí! K pětihvězdí to dotáhla úchvatná hudba a nenucený režisérský minimalismus, který ze snímku paradoxně dělá asi nejepičtější evropské drama. (24.11.2013)

,,CHCETE, ABY LIDÉ PŘIJALI VAŠI TEORII? TAK PLUJTE Z PERU DO POLYNÉSIE NA BALZOVÉM VORU. HODNĚ ŠTĚSTÍ“...... /// Postavit vor a odplout do západu slunce, tak jako Tiky před 1500 lety…. Mý srdce dobrodruha tluče jako kráva (hmm..). TOUHA SPLYNOUT S PŘÍRODOU… vědecká expedice, která přináší napětí, radost, ale hlavně nadměrnou dávku vodního dobrodružství. Moře má totiž svoje pravidla! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Viděl jsem tenhle dokument a četl knihu „Ve znamení Kon-Tiki“, kterou napsal Thor Heyerdahl. 2.) Hledám způsob, jak utužit kamarádství. 3.) Thx za titule ,,zmokla.slepice“, ,,jvps“ a ,,bandolier.wz“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (18.01.2013)

„Chcete, aby lidé přijali vaši teorii? Chcete mít pravdu? Tak do toho. Plujte z Peru do Polynésie na balzovém voru. Hodně štěstí!“ Ale takové věci byste šíleným snílkům, kteří neoplývají příliš silným pudem záchovy, neměli říkat ani ze srandy…Upřímně, mé sympatie k hlavním hrdinům byly zpočátku spíš na bodě mrazu, neb jsem je vnímal jen jako bandu lehkovážných, naivních floutků (ne proto, v co věřili, ale kvůli jejich absolutní nepřipravenosti). Postupně jsem však vzal postavy na milost a pozvolna jim začal fandit (a přestal vnímat, že tahle „profi“ posádka připomíná spíš hlouček nadšených, bláznivých amatérů). A ona ostatně stačí jediná bouře, aby chlapci pochopili, že tohle nebude sranda. A ač mezi nimi narůstají pochyby, strach, nedůvěra i ponorka, stále si udržují nezlomnou vůli, odhodlání a hlavně naději (a ta umírá poslední). A tak se z toho vyklube poměrně záživná, místy dokonce i strhující podívaná, které rád dám slušné 4*. „Lidi, co mají pocit, že by si měli něco promyslet, by měli zkusit tohle. Pustit se na voru přes Tichý oceán.“ (07.11.2021)

Zásadní problém Kon-Tiki vidím v tom, že to je hraný, a nikoli dokumentární. Tvůrci tím udělali hned trojí chybu: ____ (i) Za prvé se tak dopustili asi největšího prohřešku, jakého se vůbec dopustit lze, neboť nenalezli pro zvolený obsah odpovídající formu. Je zcela nepřijatelný, aby si někdo vybral natolik zásadní téma, jakým je legendární expedice napříč Tichým oceánem, a namísto odpovídající formy tomu dal schématickou a lineární podobu jak z toho nejlevnějšího bistra. Přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak točit schématické a lineární příběhy, aniž by si toho kdokoli všiml – točit je dokumentárně. Když není filmař příliš talentovaný, nebo nemá moc co říct, může svůj materiál ozvláštnit dokumentárním stylem. Diváci většinou na nic nepřijdou a to, že sledují vlastně jen nějaký stokrát omletý příběh, jim během sledování málokdy přijde na mysl. Přesně po vzoru slavného citátu „the medium is the message“, který říká, že obsah je dán formou. ____ (ii) Za druhý mě znavovala ta neustálá přehlednost a nekomplikovanost veškerého dění. Opět přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak může méně talentovaný filmař ozvláštnit svůj film a ke kterému tvůrci tohohle filmu rovněž nepřikročili, a to vyhnout se master shotům, což je takový ten ustavující záběr pokrývající celou situaci na začátku scény, ve kterým jsou vidět všechny důležité informace. Poté se pouze přestřihává mezi jednotlivými prvky scény. V Kon-Tiki začíná master shotem snad každá scéna, zejména na začátku. Vyhnout se master shotům (známý je tím třeba Spielberg) znamená ovšem diváky znejistit a uvrhnout je do napětí, neboť jim nedáte hned na začátek veškerý dostupný informace. To je ale jen dobře. Neboť divák zorientovaný a dobře informovaný je zpravidla nudící se divák. ____ (iii) Za třetí hraná forma způsobila, že se takový film těžko prožívá, jelikož to je evidentní fikční konstrukt. Což je zrovna zde, kde se vyloženě nabízelo zprostředkovat bytostný prožitek lidské existence na nebezpečné výpravě otřesený mezními situacemi a prožívaný jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost, dvojnásobné faux pa. Osobně jsem se dávno vzdal naděje, že by nám dokumenty mohly podávat nějaké relevantní informace, jelikož většina dokumentů není než ryzí entertainment (epocha postmoderní a postdemokratická je tak současně epochou postinformační), ale ten žánr má pořád svou velkou sílu ve schopnosti zprostředkovat nějakou autentickou zkušenost. Je vůbec poněkud kuriózní, že zatímco většina filmařů se snaží udělat ze schématu něco věrohodného, tady vzali filmaři věrohodnou událost a udělali z toho schéma. Vezměme si třeba Mannův Heat. Důvod, proč je ten film tak uznávaný, je vlastně zcela triviální – Mann vzal rutinní kriminálku o policajtovi a zločinci, ovšem naplnil ji zcela věrohodným obsahem. Tvůrci Kon-Tiki vzali na druhou stranu věrohodný obsah a naplnili ho něčím, co je takový hezky hezký, takový trochu šmoulovatý, ale současně dost mimo. (13.01.2013)