Na život a na smrť

Hodně zajímavý film, to bezesporu. Zkušený režisér Peter Berg dokonale ovládá řemeslo, film má akční grády, dokonce se dá říci, že je to sofistikovaná podívaná (válka v Afganistánu coby zcela specifický válečný konflikt a vlastně i nový subžánr), problém ovšem vězí v klasické Achillově patě struktury podobných filmů tohoto žánru - v přemíře neodůvodněného patosu. Peter Berg ještě jakžtakž ukočíroval patos vlastenecký, i když ke konci se jistě nejednomu Američanovi stejně bude drát do očí slza a jeho hruď zaplaví zrychlující se emoční vlna, jako přehnaně patetický ale film stejně vyznívá, a to ve smyslu přemrštěného hollywoodského kýče, který je přespříliš nadnesený a emotivní, аčkoliv tomu celkový kontext a význam snímku neodpovídá. S tím souvisí množství klišé (afgánský chlapeček na konci jako by vypadl z úplně jiného žánru) a černobílé rozdělení na hodné a zlé, přičemž při množství mrtvých úplně stejné peklo museli zažívat i bojovníci na druhé straně, fandit je ale nutné jen těm správným chlapcům. Co mi ale na vyznění celého filmu vadilo nejvíce, byla jeho neautentičnost, srovnám-li tento film třeba se strhujícím snímkem 30 minut po půlnoci Kathryn Bigelow, zřejmě nejlepším a nejautentičtějším snímkem na toto téma... Přesto Na život a na smrt rozhodně není marný, neřku-li špatný film... (04.04.2014)

V osmdesátých letech kdekdo vzdychal vzrušením, když v supraimbecilním druhém Rambovi neprůstřelný Stallone ignoroval tisíce kulek vypálených ze dvou metrů, likvidoval záporáky pěkně hezky lukem a ve finále brečel, že by umřel pro Ameriku. Zato dnes, když se čtyřka o skály rozflákaných drsňáků rozhodne zhebnout kdesi v Afghánistánu a před smrtí sejmout něco anonymních strejdů od Talibánu, je to samozřejmě patetická pitomost, lezoucí amerikáncům do řiťky! Kde se to vzalo? Může za to nálepka "podle skutečné události"? Můžou za to protiamerické trendy? Kdo ví. Faktem je, že Peter Berg dokáže natáčet snesitelnější filmy, než většina jeho blockbusteroidní konkurence, jen zpravidla nepoužívá tolik "wow" efektů. Lone Survivor je freytagovsky poctivě odvyprávěn, přičemž všechny jeho části jsou atraktivní a zábavné - od dokumentaristicky pojatého úvodu o tom, že klucí ze SEALs nejsou žádná ořezávátka, až po nezbytné útočné helikoptéry a krvácejícího hrdinu (ovšem ve zcela nehrdinské pozici) na hranici smrti v závěru. Na tohle tálibánské běsnění se prostě kouká hezky a erkový rating je ku prospěchu věci - zejména předsmrtný trip Axelsona (Ben Foster), který se v bolestné agónii potácí lesem s pistolí v ruce, je neobyčejně poutavou a drsnou momentkou. Dojemné objímání se s afghánským chlapečkem si sice mohli tvůrci odpustit, nicméně jinak můžu s chutí říct, že se jedná o slušný zásek v hojně užívané kategorii "výborně odvedené řemeslo". (26.03.2014)

Intro je OK. Prostredná, najdlhšia, survivalová stopáž filmu je strhujúca, vizuálne prehľadne a efektne spracovaná, s nejednou mrazivo drsnou scénou. Finále je politicky úsmevne zjednodušujúca propaganda pre priemerného US diváka. Celkovo dobré odreagovanie, ktoré zapadne prachom rovnako rýchlo ako všetky bergoviny. (16.01.2014)

Ak sa spätne pozerám na Bergove filmové portfólio, tak sa priznám, že asi by nebol práve on tou voľbou, aby týmto filmom uctil pamiatku vojakov, ktorí položili život počas operácie Red Wings. Musím však skonštatovať, že sa mu to podarilo veľkolepo a na úrovni. Prvá tretina filmu sa umne snaží vykresliť život členov jednotiek Navy SEALs. Od skráteného zostrihu z výcviku, po ktorom nadobudnete pocit, že sa pozeráte na poľudštených terminátorov, cez realistické zábery z afgánskej základne, v ktorých sa dostáva k divákovi ľudská stránka najtvrdších chlapov sveta a dáva tak priestor jednotlivým charakterom postáv. Samozrejme citovo vyhrotenejší záver by sa konal v prípade, keby sa tvorcovia zamerali práve na túto časť, aby sa divák viac stotožnil s postavami. Ale na druhej strane som rád, že pracant Berg sa nedal strhnúť do zbytočného pátosu. Nasledujúca tretina je doslova akčný balíček 'se vším všudy'. Non-stop brutálna vojnová akcia, v tomto je režisér doma. Neľútostné scény mapujúce bezcitné, priam beštiálne strety vojakov oboch strán, plné výbuchov, krvi a surových záberov. Tu sa blysol najmä kameraman (spomalené zábery si však mohol odpustiť) a pán s nožnicami v strižni. Jablonskeho motív hudby je už trošku opočúvaný, no sem sa ešte ako-tak hodil - najmä scény, ktoré sú bez zvuku a počujete len praskajúce vetvičky, pri nich praskajú nervičky. Záverečná pasáž je dramaticky zámerne naťahovaná, no na mňa tento efekt zabral stopercentne - a áno, naznačujem tým vyronenú slzu. Podložené skutočnými udalosťami - to počas filmu mrazí a dojíma asi najviac. Až po skončení som si uvedomil, že aj napriek tomu, že som o tom, ako skončí akcia tejto jednotky vyslanej do afgánskych hôr nevedel vôbec nič (úvodné scény však mnohé naznačia) a aj napriek tomu, že počas filmu som vedel, že to zmeniť nemôžem, zo všetkých síl som dúfal a veril v zmenu ich osudov. 85%. (11.01.2014)

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)