Hoří, má panenko

Nějak se nad tím filmem nerozplývám. Některé situace působí až moc absurdně a asi absurdní být měly (především volba královny krásy), potom přijde rozkradená tombola, a ačkoliv mně tohle třeba pobavilo, tak stejně při zpětném ohlédnutí to opět působilo až tak nějak násilně a nic moc vtipného na tom neshledávám. Vůbec řada situací zde byla vklíněna až moc násilně. Herci neherci byli ovšem brilantní a právě jejich výkony dodávaly filmu na autentičnosti. Vzhledem k tomu, že se 90% filmu odehrává v kulturním sále hasičů, je shořelý barák jednoho z místních obyvatel dost odtažitá záležitost, tuhle scénu bych úplně vynechal. Některé gagy opravdu stály za to, ale jako celek tuhle komedii nehodnotím závratně vysoko. Mně tento film nepřijde ani trochu kontroverzní, vzhledem k jeho "trezorovosti", a nemám ho tolik v oblibě jako jiné české filmy. (04.07.2010)

Pozor, pozor! Vážení filmoví gurmáni, Miloš Forman Vás všetkých pozíva na reprezentačný ples požiarnikov, ktorý sa koná v sobotu, 8. februára 1967. Vstup 8,- Kčs. Hudba, tanec, tombola. Zahrá miestná dychovka. Bude voľba kráľovny krásy a vyznamenanie zalúžilého člena hasičského zboru. Napohľad jednoduchý, banálny príbeh, aj prostredie. Avšak vo Formanovej réžii sa z toho stáva hlboká sonda do duše vlastného národa, podaná naoko humorne, ale s trpkým podtónom. Režisérske schopnosti, nadanie a talent tohto Čechoameričana sú nespochybniteľné. Je, a vždy aj bol, majster svojho remesla. **** (13.07.2010)

Přijde mi to jako snad ta nejsmutnější komedie, jakou jsem kdy viděl. Humorné situace samozřejmě jsou, ale zcela v převaze je velmi detailní, až syrový popis české povahy. Místy je to opravdu děs, člověk neví, jestli má plakat či se smát. Ale nemůžu jinak než za pět. Ty méně chápavé tento film prostě pobaví, ale kdo je ochoten si přiznat, že ti blbci a lumpové jsou vlastně naprosto obyčejné a opravdové postavy, jakých i dnes je u nás habaděj, tak bude nejspíš (alespoň trochu) otřesen. Geniální nadčasové dílo, Forman (už v takto raných letech) věděl, co dělá. (05.08.2006)

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)

...TAKOVÍ JSME BYLI... ...v tom sladkém pseudokomunistickém socialismu, že... . . . Vlastně pořád JSME! Možná vlastně i horší, v tom komoušském pseudokapitalizmu (v českém znění)... Jen ti dnešní mladí "umělci" o tom točí stále jakési takové pitomosti. Možná i proto, že jsou to povětšinou jen protekční netalentované dětičky svých kdysi (snad) talentovaných rodičů. A jakže to zpíval ten Kryl? "Hoří nám koudel u prdele"... (08.10.2005)