Prebudím sa včera

,,…ALE CO UMÍME, JE CESTOVÁNÍ PO ČASOVÉ OSE VLASTNÍHO ŽIVOTA. VAŠE SOUČASNÉ VĚDOMÍ POŠLEME PROTI PROUDU ČASU....“ /// …a tak se z učitele stal pokusnej králík…. Kokotina? Vyserte se na sci-fi, vo něj tady přece vůbec nejde (a přiznávám, že mě to nesere). Jsem rád, že KONEČNĚ nesleduju film narvanej dementníma vztahama (jasně, taky tady de vo ženský, ale tak nějak ,,po chlapsku“) a návrat do roku 1989 (- jasan, brzo bude revoluce, výstřel z Aurory, dobytí Zimního paláce…) by mohl bejt třeba i ftipnej (jestli to nedokurvěj, že?). Nakonec musím konstatovat, že mě tahle výprava za uspíšením ztráty panictví (vole, láska …nic jsi nepochopil…) celkem překvapila. Něco se povedlo, něco míň (sme v Čechách, no…), ftipy myšlený obrazně (trošku jako od Trošky), ale co, humor je pro ty mladší, příběh zas zabíhá do nostalgickejch časů mýho (teda nás starších) mládí a tvrdí, že některý věci jdou změnit. A některý zas né (kurva, to je moudro…). Příznivci Darka oceňej králíka a někteří se třeba taky budou chtít probudit včera. Jak říkám – píčovina, ale já radši budu čumět na krásu naší mladý herecký generace, než na 4 slunce. 3a½! bez nějakejch výčitek! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy pro nespokojený 40cátníky (kurva, kde má ten Dr. Prubner tu laboratoř?). 2.) Přemejšlím, jestli bych v osmdesátým devátým sbalil holku na ,,Chínský lyže“. 3.) Neustále vzpomínám na projížďky v dešti, válení se po louce, pozorování hvězd a pak jsme jen tak leželi a …. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (11.10.2012)

Netradiční a naprosto inovativní snímek z českých luhů a hájů. Bohužel byl pohřeben úděsným pokusem o herectví v podání Jiříka Mádla. Docela rušivě působila snaha generálních partnerů protlačit se za každou cenu do děje. Dále mi do školních lavic úplně nezapadali téměř třicetiletí herci. Snímek je ovšem svěží a svižný a dokonce vytasil pár vtípků. Celkově se nedovedu zbavit dojmu, že se jedná o takovou jednohubku pro zamilované a hloupé jedince. Přesto se pořád něco děje a nudou bych svůj divácký zážitek rozhodně nenazval. Pěkné 2*. (21.04.2013)

Překvapivě dobré. Dokonce moc dobré!! Žánr české komedie už pár let solidně nefunguje, takže moc nechápu ta odsoudivší slova všude kolem. Já se (což se u tuzemské komediální kinematografie moc často nestává) trapně necítil a dostal oddechovou a navrch vtipnou jednohubku, kterou tu a tam všichni potřebujeme. Profesor češtiny a dějepisu na gymnáziu Petr si uvědomí, kde pramení jeho série nevydařených partnerských vztahů. Za vším může fakt, že z hlavy nikdy pořádně nedostal (ani pod sukní nebyl úspěšný) bývalou spolužačku Elišku, s kterou léta páně 1989 navštěvoval gymnázium. O pěkných pár kilo těžší, o několik vrásek a pytlů pod očima „hezčí“ se to rozhodne změnit. Stačí moderní technologie v opuštěné továrně (co už?) a Petr se znovu ocitá ve svém osmnáctiletém já. A tady teprve začíná slušná zábava, pramenící ze slastí i strastí studentského života. Zvlášť když mladík zná budoucí (revoluční) změny. A nejen z toho tvůrci poměrně umně těží. Osobně jsem nečekal nějakou radikalizaci společnosti bojující proti neudržitelnosti tehdejších poměrů, pustil jsem si oddychovou látku (smysl experimentu musíme pochopitelně nechat za hodně bytelnými dveřmi) a tu jsem také dostal. Je toho opravdu hodně, co nefunguje, promíchává nepromísitelné a zůstane na půli cesty, ale také (i když si vybírá poměrně jednoduše zesměšnitelné situace) se dokáže trefit do diváckého vkusu. Na vlezlý product placement si už divák musel zvyknout, karikaturní postavičky z našich filmů zřejmě nikdy nevymizí a Šmídmajerův problém s tempem pro tentokrát omluvím. Mádl je fajn, taneční vsuvka potěší, Krejčíř v lavici překvapivě taky!! Pro mě hodně silné tři hvězdy.. (27.04.2013)

Mohla to být skvělá komedie, ale její tvůrci prostě neznají míru. Kdyby to osekali na hodinu a půl, což by byl i vzhledem k žánru čas tak akorát, mohlo to být mnohem lepší. Takhle je to zábavné jen místy, i když se Mádl, Blažek i další docela snaží. Současnost je jen o tom, jak si vzít Orbit, sednout do Volkswagenu, zajet do Tety a skončit u točeného Lobkowicze. S product placementem se opravdu dá zacházet, aniž by to diváka mlátilo do očí. Z tohohle jsem měl občas Shock! (24.09.2014)

Mezi jeden z největších nešvarů současné české komedie je snaha o vtipnost v každém záběru. Děj tak působí necelistvě díky přílišnému rozštěpení na jednotlivé vtípky provázané velmi primitivním rámcovým příběhem. Ukončení většiny jednotlivých dialogů více či méně vtipnými gagy rovněž napomáhá vzniku většího odstupu od diváka a tím pádem i vyvolává pocit umělosti celého díla. A to je problém i tohoto Šmídmajerova snímku. Což je docela škoda, protože tenhle námět spolu s nostalgii po osmdesátých létech mohl být příjemným překvapením. (05.11.2013)