Hra vlkodlaků

Tohle mě docela pobavilo, i když to je teda hovadina na kvadrát. Některé scény jsou ale fakt k popukání (řezání prstu :-)), takže jako relax to funguje spolehlivě. Hlavní postavu Tomase skvěle doplňují dva jeho parťáci a některé jejich dialogy opravdu stojí za to. Masky vlkodlaků jsou překvapivě zdařilé a přestože má film svá hluchá místa, celkově se jedná o solidní záležitost, která určitě neurazí. Výborný je samotný závěr, který udělá za filmem báječnou tečku. Zase ty prsty. :-) (04.12.2012)

,,Už můžu mluvit?".... ,,Zapomněl sis náboje!" ,,Plesk! Šplouch...křup!" Fajn komedie s příjemným vizuálem o vlkodlačí kletbě, která, nebude-li včas zlomena, hrozí přerůst v další ještě horší. Pekelná bestie tiše odpočívá v labyrintu podzemních chodeb a čeká na úplněk. Krvavé oči, smrtonosné tesáky a úder prackou, co utrhne hlavu. Naštěstí jde více o vlkodlačí horror a vtipné momentky a průpovídky jsou jemné a hojné jako šafrán. Scénka s prsty nemá chybu! Snad jen by možná byla lepší o trochu kratší stopáž, ale byl jsem spokojen. Závěr už tušíte, a přesto pobaví...Skočné songy dodala skupina s přiléhavým názvem Sex Museum. (10.07.2014)

Na rozdíl od Wayansovic negrů umí iberští cigoši spáchat taškařici, u níž jeden nemusí zbrázděný ruměncem odvracet zrak od televize, protože je mu trapně za všechny ty fekálně imbecilní tumory střihnuté puncem čiré debility! Po tomhle opravdu není nutno utírat obrazovku od hoven a slibovat veškeré té elektronice, že už jí to nikdy neuděláte a ať, proboha, ještě chvíli hraje. Jedná se o vskutku vkusný, veselý, kulturní zážitek neobsahující jediný prd, detailní rozbor výkalů či zvracení do potravin a na ostatní figuranty, u čehož se stavební přidavači a posluchači prvního stupně základní školy tolik plácají do kolen a kvičí upřímným, mentálně zaostalým smíchem. (14.11.2012)

Od začátku mentorování s babičkou po závěrečné zúčtování, to byla crazy jízda víc k smíchu než pro strach, což mě velmi mile překvapilo. Nejdřív jsem tupě zírala na dva prostoduché balíky s rotující kadencí španělštiny, ale už prvních pár trefných hlášek mě najisto zařadilo do této milé společnosti s očekáváním věcí příštích. Ty přišly záhy, včetně nových neotřelých postav, s intenzitou a originalitou, která mi nedala vydechnout, viz úpřímné nostalgické vyznání mladého Mariňa (na téhle posteli jsem poprvé masturboval), stylové trhání údů vlkodlaky, rituální obětování a dvojí kletba (Jakéj Ježíš?), záchranná mise bystrého policejního Ramba (strategický moment překvapení) a samozřejmě k sežrání (raději ne!) pes Vito. Jestli takhle vypadá většina hororů, jdu do toho, hned. (01.01.2013)

Španělský film „Hra vlkodlaků“ vás rozhodně neurazí. Je to dobře zvládnutá komedie, která nemá moc originální děj, ale v tomhle případě to vůbec nevadí, protože jde primárně o to, abyste se bavili. A myslím, že při sledování filmu se bavit budete. Možná se nebudete popadat za břicho, jak je to zábavné, ale je to takové příjemně plynoucí s tím, že dostanete to, co čekáte a možná ještě něco navíc. (01.05.2018)