Hypnotizér

Knihu jsem četl a příliš si ji nepamatuju, ale vím, že byla o mnoho složitější než její adaptace. Ač mám Hallströma docela rád, pro tuhle látku on není vhodný režisér. Atmosféra se mu sice poměrně daří, jenže nedokáže vybudovat napětí a nějakým způsobem zaujmout. Kamenem úrazu je scénář, který knihu osekává na minimum a příliš mnoho věcí nevysvětluje, postavy se na základě toho bohužel nechovají úplně logicky, což je špatně. Jde víceméně o standardní thriller, který nenabízí nic navíc a s knižní předlohou nakládá velmi volně. Ani obsazení se extra nepovedlo. Proti hercům nejde říct vlastně nic, protože všechno dělají, jak mají, jenže stejně jako režisér jedou na jistotu a jsou strašně tuctoví. Joona Lina postrádá charisma, Bark zase hlubší propracování své postavy, takže si lze těžko domyslet, proč vypadá jako těžký závislák. Nejhůř však dopadla Barkova žena, která mi přišla na roli stará a hlavně její postava je tak protivná, až je k nesnesení. Hypnotizér je prostě "volná adaptace bez koulí", které chybí větší odvaha, napětí a invence. Vždyť ani ony otřesné vraždy nevypadají tak děsivě, jak by měly. Průměrná záležitost, která výrazně promarnila svůj potenciál. 50% (15.05.2013)

Ačkoliv je kniha vcelku originální, většinou u ní chcípáte nudou a navíc nám Keplerovi experimentují s literární formou a je to napsáno v téměř nesnesitelné třetí osobě přítomného času! Saša a jeho stará si tedy pouze s touhle paknihou zasurfovali na IN vlně slušných švédských pissálků Larssona a Nesbø. Vizualizace je každopádně daleko snesitelnější, ale i tak jsem většinu času doufal, že někdo luskne prsty, napočítá do pěti a probudí mě z té otravné, nervydrásající omáčky kolem poměrně slušné zápletky. Takže máte li rádi dvouhodinové uspávaní kober, které na závěr nezalomí a kousnou svého krotitele do prdele, hezky si to užijete. (24.02.2013)

Vskutku hypnotická anti-detektivka, která nemá napětí, charisma, ani atmosféru. Navíc scénář je tak prudce retardovaný, že proti němu ledva průměrná kniha "pana a paní Keplerových" vyhlíží jako veledílo. Vrcholem všeho je postava Joony Liny. Snad nikdy jsem neviděl detektiva, který by si velkopansky nechal jít svědkyni, která mu na začátku vyšetřování sdělí, že zná vraha. A snad nikdy jsem neviděl detektiva, který případ vyřeší tím, že sedí na místě. Pardon, viděl, jmenoval se Zeman. Hallström to navíc natočil dílem nesnesitelně staticky (celá rodinná linie je k smrti stereotypní) a místy zase nesmyslně rozmáchle, jako by poslední, co z detektivky viděl, pocházelo z před-fincherovského Hollywoodu 90. let. Výsledek je tak bezpohlavní a stupidní, až to uráží. (21.03.2013)

Kdybych nečetla knihu... tak by se mi film asi stejně nelíbil. Čekala jsem víceméně povedenou adaptaci, ale tohle mě velmi nemile překvapilo. Kniha se mi líbila, dobře se četla a tak jsem čekala povedenou kriminálku i na plátně. Ale nic takového. Naprosto nesmyslně propletená zápletka, která si namísto následování knihy, vymýšlí vlastní příběh, který ale téměř nefunguje. Postavy se v něm plácají jako ryby na suchu a je je téměř utrpení film dokoukat do konce. (04.05.2013)

Jediné, co tady fungovalo, byla snad ta hypnóza, bohužel ale nejlépe na mě. U filmu jsem spokojeně usnula a když jsem ho tedy druhý den dokoukala, pochopila jsem, že to nebylo náhodou. Jednání většiny postav pro mě zůstalo záhadou velikosti bermudského trojúhelníku. Co by detektiv dělal bez hypnotizéra, fakt nevím, když i s ním se při vyšetřování choval jako debil. Pokud už se na něco přišlo, tak se horká stopa odložila do mrazáku, asi aby nám vydržela do příští detektivky. Motiv činu mi zůstal taky utajen. Snad leda že by tam byli hypnotizéři dva, a tím druhým byla matka, která v závěru ani nepoznala svého syna. Zkrátka a dobře, i když mám severskou filmografii ráda, je vidět, béčkové filmy nechybí ani tady. (10.05.2014)