Diabol v tele

Další vymítání démonů z těl a jejich přesunování do jiných těl. A velmi razantní až strašidelné. Navíc nejlepší film, který jsem doposud na tohle téma viděl. Mladá dívka Isabella přijíždí do Říma natočit dokument o své matce, která před dvaceti lety při procesu vymítání zabila tři členy církve. Soudem byla prohlášena za psychicky nezpůsobilou a umístěna do psychiatrické léčebny. Její dcera se pokouší zjistit spolu s dokumentaristou a ostatními kněžími okolnosti kolem jejího případu, který je i po tolika letech obestřen záhadou a nejasnými fakty. Nikdo neví, zda je žena skutečně posedlá dáblem nebo trpí duševní chorobou. A já jako divák budu svědkem snad nejpůsobivějšího vymítání dábla z nepřirozeně zkrouceného těla dívky, jejíž lože raději bylo umístěno do sklepa, jaké jsem viděl. A to nebylo všechno. Film nemá dlouhou stopáž, a tak až na pár keců do kamery, se ve filmu pořád něco dělo. Padaly zajímavé teze a úvahy na téma exorcismu, které v jiných filmech na podobné téma rozhodně nezazněly. Jako pseudodokument to přišlo ve svém žánru s něčím nářezovým a to v subžánru found- footage bývá zřídkavé. Kamera byla sice na mnoha místech přestřeleně autentická, ale jak film postupoval kupředu, přestal jsem její třes a "nekvalitu" vnímat. V závěru jsem měl pocit sugesce, že se nejedná o podvrh, tak silný, že jsem dokonce chtěl zabrousit na webovou stránku, o které je v závěru filmu informace, zda náhodou opravdu neexistuje. Neudělal jsem to, a tak ve mně zůstaly příjemné pochyby o pravosti právě viděného. A tak to asi autoři filmu zamýšleli. Mimochodem, Exorcista a jim podobné bláboly posílám po tomhle do odpadu, a jen mě utvrdily, jak trapné filmy to jsou. 100% (23.02.2012)

V roce 1999 způsobil snímek The Blair Witch Project hotový poprask a tvůrci z něj vytřískali nehorázné peníze. Co na tom, že tehdy oblbli spoustu důvěřivých lidí, kteří jim na ono „podle skutečné události“ sedli na lep. Dodnes jejich film patří mezi nejoblíbenější a nastartoval snad nekonečnou (found footage) a pseudodokumentovou mánii. William Brent Bell a jeho The Devil Inside se však od většiny následovníků liší a přibližují se zmíněné Blair Witch především tím, že i se mu povedlo z tohoto amatérského snímku vytřískat neskutečný balík. Především pak v začátcích prodeje. Jakmile však diváci zjistili, že jde o prachobyčejný průměrný exorcistický film, který nenabízí nic nového, začal zájem klesat a dnes už po něm pomalu neštěkne ani pes. Svůj účel však film splnil, tedy hlavně pro tvůrce. Nemůžu říci, že bych byl ve finále z jeho zhlédnutí přímo zklamaný či unuděný k smrti. Doporučit bych si jej však v žádném případě nedovolil. Přesto i já se přikláním spíše k tvrzení, že film jako celek moc nefunguje. Především těží ze slepence několika zajímavých scén (vymýtání), ve kterých se alespoň částečně podařilo navodit zajímavou atmosféru. Jenomže se zde vyskytuje velké množství nezáživných dialogů, které jsou místy na můj vkus až moc křečovité. To samé by se však dalo tvrdit i o samotném konci, kdy se příběh začal zmítat v podivném chaosu, jako by William Brent Bell vlastně nevěděl jak svoje dílo zakončit. Přeskakující démon z postavy na postavu už se jen snažil zachránit, co se dalo. Ale spíše to celkovému dojmu ještě více uškodilo. (02.09.2014)

FF o vymítání jsem zatím moc neviděl, přesněji řečeno The Devil Inside je teprve druhým zářezem na pažbě a obávám se, že těch čárek už moc přibývat nebude. Ono ne snad, že by byl tenhle malej horůrek vyloženě špatnej, ale i když má slabou hodinku a čtvrt, díval jsem se co pět minut na posuvník a očima ho posouval až ke zdárnému konci- je to prostě hrozná okecávačka (většinou nezáživná), ba co víc ani samotné vymítání není natočeno nějak poutavě. Horor o kterým za týden ani nebudu vědět, že jsem si ho kdy pustil... (28.02.2013)

Fuj, podobné "autentické" záběry mi v kalhotách nedělají vůbec dobře, obzvláště když jsou podtrhnuty lekačkami. Tyhle lekačky si ale nezadají s vtipem pro načasování mého subwooferu. V 49.minutě filmu, jakoby ta hromádka drátků a cívek byla sama posedlá ďáblem a začala vydávat dunivé rány, doprovázené šumivými skřeky... ta kratičká chvíle močopudného randálu mi přivodila stav blízký klinické smrti. Dobrých pět minut jsem se musel utěšovat, hladit se po vláskách a po tváři a namlouvat si, že všechno bude zase dobrý. Ale i bez zmíněné zvukové etudy byl film velmi znepokojující a jistě se postaví do řady vzpomínek, na které mě můj mozek upozorní, až půjdu temnou předsíní s plným "močovým rezervoárem" (cit. wiki). PS: Přišel jsem na příčinu té bassexploze, šlo o špatný kontakt kabelu ovládání hlasitosti, ty ukotvovací šroubky tam nejsou zbytečně. (06.10.2012)

Paráda, konečně můžu něco zkritizovat. :-D Ďábel v těle je velmi slabým vymítačským hororem a to hned z mnoha důvodů: trapné herecké výkony, děj i scénář naprosto o ničem, hudba chybí, nesmyslné přehánění samotného vymítání (posedlá leze po zdi, WTF???) a chybí tomu postupná gradace. Po zhlédnutí jsem si jen tak pro zajímavost vyhledal nějaké články o skutečném vymítání a rozhovory s exorcisty, které mi přišly 10x zajímavější, než tato slátanina. 25% (27.11.2012)