Láska všetkými desiatimi

Všemi deseti přiznávám, že jsem doopravdy nečekal tak skvělou podívanou! Hodnoťte si, jak uznáte za vhodné, ale nemůžete popřít, že film splňuje všechny podstatné atributy. Zamiloval jsem se do cvakání psacích strojů, oblíbil jsem si obyčejné hrdiny, užíval jsem si vtipný humor, který rozhodně není založený na sprostých slovech, urážkách apod. a ještě víc jsem se vyžíval v podobnosti Déborah François s Audrey Hepburn. Pro mě naprosto excelentní zážitek, kam se hrabou zbytečně přeplácané a všemi vychvalované hity. Doporučuji všem, co si chtějí zpříjemnit nějaký ten večer! (27.01.2014)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)

Banální dobová komedie s pohodovou atmosférou, lehkým nádechem noiru, a šestihvězdičkovou Déborah François. V Le Premier jour du reste de ta vie zahrála nevycválanou puberťačku, a tady s přehledem zvládla roli ošklivého káčátka, i krásné labutě. Roste z ní velká herečka, jež s levou zadní zastínila hvězdnou Bérénice Bejo, a to nejenom díky neschopnosti scénáristy ji využít. A i když se Romain Duris za svůj výkon rozhodně stydět nemusel, tak je to ona díky to mezi nimi tak jiskřilo. (06.07.2013)

Příjemná oddechovka v roztomilém retro stylu a sympatickými hrdiny. Tvůrcům nešlo o nic víc, ale to, co servírují, je víc než dostačující. Líbilo se mi, že kromě klasických klišé romantických filmů, tu máte i o trochu temnější věci navíc jako Louisovo trauma z druhé světové války nebo Rosin pošramocený vztah s otcem. Dokonce i vztah obou hrdinů není založený na okamžité přitažlivosti, ale na Rosiných ambicích a Louisově měkkému srdci a touze pomoci té potrhlé vesnické holce. Romain se mi o trochu víc líbil v Klamači srdci, ale je dostačující, zato Deborah Francois je naprosto skvělá. (20.10.2015)

Ďatľovanie dvomi prstami nie je pre sekretárku ten pravý spôsob písania na stroji a asi kvôli blond vlasom je prijatá. Hoci nemá ani okuliare, ktoré by podľa filmu mali zvýšiť vážnosť a zabezpečiť diskrétnosť správnej sekretárky. Tak sa rozbieha nezáživný príbeh lásky aj bez všetkých desiatich. Športového súťaženia v strojopise je tam nakoniec až príliš, štýlové retro ružové šaty, ružový stroj, a gýč je kompletný. Neoslní ani príbeh, možno len vzhľad a úsmev Rose, takže dá sa na to nezáväzne pozerať. (14.01.2014)