Umenie kradnúť

Kanadskou filmovou produkci s úspěchem ignoruju, ale teď jsem jí dal šanci díky zajímavýmu hereckýmu obsazení. Kurt Russel, Matt Dillon ani Jay Baruchel nezklamali a ještě jsem jako bonus navíc dostal koukatelnej příběh se sympatickou snahou o (černej) humor, hlášky a twisty. Trochu bych však poladil vizuál - použitý "chladný" barevný filtry mi byly trochu proti srsti. Jinak ale musim vyjádřit spokojenost a označit Art of the Steal za sympatickou oddechovou jednohubku na volnej večer, tři silnější hvězdy. (26.09.2014)

Já vím, já vím, neobjevil se v tom jediný turbokokot navlečený do pitkáčů v barvě americké vlajky ani hustě uvědomělá třináctiletá pizda s posláním, co v digitálním mrdníku sveřepě zachraňují civilizaci za mohutného povzbuzování všech těch budoucích uklízeček a obráběčů kovů. Nečumělo se v tom ani černobíle hodinu do zdi za účelem zdůraznění hlubokého filosofického přesahu kognitivní percepce heideggerovské omítky s důrazem na korelativní kauzalitu aplikované Schopenhauerovy Teorie metafyziky hrbolů, tudíž si na své nepřišli ani škaredí, lupovití panicové, kompenzující si své sexuální frustrace egoonanickým pseudovstřebáváním abstrakce tohoto hostilního světa s perpetuální absencí kundy. Ne, toto byl prostě jen naprosto zábavný, ultimativně nahláškovaný sexy film s koulema, skvělou pointou a mačo herci, po kterém jde zdravý a střízlivě uvažující divák spát s nahoru vykřivenými koutky a pocitem radosti, že se ještě pořád mezi tím ukájením hloupých dětí a samozvaných műslitelů najde tak milé povyražení a krystalicky čistá zábava. Perla tedy zatím leží s chrochtáním opomíjena vedle žlabu s pomejemi a já vyzývám všechny soudné kritiky, co to ještě neviděli, aby to neprodleně dostali do zasloužených červených čísel, abych nemusel žít ve strachu, že jsem obklopen výhradně bandou esoterických buzerantů! (05.07.2015)

Šlo vidět, že se tvůrci strašně snaží přiblížit se těm nejslavnějším heist filmům, pochopitelně z nich částečně vycházejí a čerpají z nich, což není nic proti ničemu, akorát mám pocit, že to tvůrcům tentokrát zrovna moc nevyšlo. Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává skvělý Kurt Russel, jeho role mu moc sedla a celý film vyloženě táhne. Potěšilo mě slušné tempo, nějaký ten humor na odlehčení taktéž. Příběh na mě působil spíše průměrně, logika se občas zadrhávala, závěr nečekaný a povedený. Podruhé dám asi přednost něčemu jinému, nicméně uznávám, že své fanoušky si Loupež na úrovni dozajista najde. 6/10. (01.12.2021)

Prvý koment. Počas celej tej hodiny a pol sa budete zrejme nudiť iba z úvodu, keď ho ale prekusnete, určite sa budete zabávať na tomto hláškami nabitom filme. Samozrejme, ide o skromnú produkciu, ktorá hraničí s televíznou, ale aj tá môže prekvapiť. Slušný soundtrack, podarený scenár s peknou záverečnou pointou sú aspekty, ktoré sa vám možno nevryjú navždy do pamäti, no za pokus to rozhodne stojí. Viac tu. (09.02.2014)

Styl pointy je jasný Kansas City Shuffle z Lucky Number Slevin, uvolněnost panuje po vzoru Oceánova skorotuctu, obhroublé slovní hříčky a obskurní postavy jsou jak ze sousedství Guye Ritchieho. Subjektivně jsem však měl pocit, že to trvá o půl hodiny déle než ve skutečnosti. Nedostatek originality nevyčítám, ono je taky těžké s nějakou v tomhle žánru přijít, ale že to všechno Sobol neposlepoval do nějakého kompaktnějšího celku, za to si zaslouží schovat do plastiky, kterou v galerii žádný Francouz nemůže minout.. (21.01.2016)