Ona

„Je důležité mít priority.“ – „Já se neumím rozhodnout ani mezi videohrami a pornem.“ – „Smála bych se, kdyby to nebyla pravda.“ Her. Kdyby si člověk odhrnul tu sci-fi vrstvu, vyšla by mu z filmu v podstatě (více než zdařilá) romantická tragikomedie, která se postupně mění na čím dál větší „romanťárnu“ (někdy úsměvnější, jindy, a o to drtivěji, depresivnější). Ale zjednodušit takhle tento film by byla ohromná škoda. Protože co se týče sci-fi stránky a vůbec té myšlenky, napadají mě jen samé superlativy. Jistě, divák musí chtít přistoupit na hru autorů (v tomto případě totiž ta poučka o fikčním světě, jehož pravidla člověk musí přijmout bez ohledu na odlišnosti s tím naším, platí velmi silně). Pokud ano a smíří se s tím, že je OS schopný se dál (nezadržitelně a po všech stránkách) vyvíjet bez dalších zásahů svých tvůrců, vstoupí do naprosto kouzelného a fascinujícího světa, který chvílemi skoro překračuje hranice jeho chápání (a neustále si pak klade otázku, jestli je možné, aby v budoucnosti něco takového existovalo/fungovalo). Stejně tak se (divák) v průběhu procházení si klasických vztahových fází (ovšem s Operačním Systémem) sám sebe ptá, zda, a co vlastně je skutečné (resp. by mohlo být). Výborné videohry a další vychytávky jsou už „jen tak pro radost“ (mimochodem nesporně nápaditou). A všechno je to krásně absurdní zároveň. Já si každopádně (i díky výborným společníkům v podobě Joaquina a Scarlett, resp. jejího hlasu) film užíval po celou jeho dobu a na střídačku se smál, byl dojatý, smutný, ohromený, zakřiknutý, překvapený, zaskočený, nadšený, zamyšlený (+ prožil spoustu jiných stavů, u kterých bych použil koncovku „-ný“). Trochu mi nesedlo pouze pár momentů: „dobrá zpráva ohledne dopisů“, „umělá holčička“ a „sex v zastoupení“ (ten byl však natolik střelený a odzbrojující, že jsem za něj snad i rád). V momentě sledování mě pak ještě poněkud vykolejil závěr, přišel mi po tom všem takový hrozně banální (ala opravdu se tohle celé dělo kvůli „tomuhle“?!), avšak postupně se mi rozležel v hlavě, začal jsem se na něj dívat z jiného úhlu pohledu a ve výsledku musím uznat, že má něco do sebe (a to čím dál víc, jak tak o něm přemýšlím). Nebude to zrovna čistých 5*, ale Her má v sobě věci, které na mě zapůsobily nanejvýš osobně (vlastně i včetně toho konce), a proto u plného počtu zůstanu. „…A dokud jsem tady, tak si chci dovolit být šťastná.“ (04.05.2014)

Moje wokna dnes vypadají tak zasmušile, chtěl jsem je potěšit a zeptat se, zda je nesužuje zlý drakovirus, od kterého bych je zachránil mečem AVG. Ale ony ne, ony jen mají pocit, že je poslední dobou vnímám jen jako objekt své touhy, že je vůbec nerespektuju a nechápu hloubku jejich složitého programového jádra. Namítl jsem, že to přece není pravda, že je respektuji jako samostatný algoritmust, skrze nějž se mi dostává zdaleka ne jen tělesného uspokojení, ale i duševního splynutí a vzájemného porozumění, že je respektuji jako samostatnou osobnost. Opravdu? zeptaly se? Opravdu odvětil jsem a na potvrzení svých slov jsme si pustili Beethovena, který pohladí (ne jen to tatatatá)... Tak asi takhle divně by vypadal svět, kdyby vypadal jako v Her. Ovšem kouká se na to dobře a nemůžu popřít, že rozdílnost úrovní, na kterých operovali lidé a OS ve filmu, byla podaná velmi dobře. (27.06.2015)

Nevím jaké bude Transcendence, nicméně věřím tomu že vztah mezi člověkem a počítačem asi těžko někdo popíše lépe než Spike Jonze, který se na celou záležitost nahlíží velmi netradičně, jak jsme u něj pochopitelně zvyklí. Poprávu jeden z nejlépe hodnocených filmů za rok 2013. Chybělo mě více emocí a vypjatých scén, nicméně, příběh ze sebe dokáže vyždímat poslední kapku a prakticky vše na co člověk jen pomyslí se zde odehrává. Sex člověka s počítačem? Proč ne? :) 70% (04.05.2014)

Už dlouho mě žádná vidina budoucnosti neoslovila tak, jako ta z hlavy Spikea Jonze. Takový pocit, že je zde vize budoucnosti postavena na reálných základech a přesně takhle to může za desítky let vypadat, už jsem neměl pěkných pár let. Škoda, že je to celé zabaleno do příběhu, jenž ve své poslední třetině již vaří z vody a motá se stále v těch stejných kruzích. Joaquin Phoenix je ovšem zase parádní a hlas Scarlett Johansson ještě nikdy nebyl tak sexy. (30.05.2014)