Štvanec

Už nikdy nechcem vidieť erotické scény s vyžratým penzistom Rayom Winstoneom. Ten obraz sa mi vryl do pamäti a neviem sa ho zbaviť. Nejako mi tam Ray nesadol, mala som celý čas pocit, že nezabehne ani len dvadsať metrov bez toho, aby si musel odpočinúť. Inak je to vcelku slušná a pozerateľná krimi, ale vzrušením som určite nevýskala. (17.01.2013)

Ach, tá intertextualita. Človek pozerá francúzsku kriminálku Antigang, aby následne zistil, že je to remake britského The Sweeney. Tak si kukne ešte raz to isté, s niektorými postavami a scénami menej uveriteľnými, inými viac, celkovo však s lepšou atmosférou, myslí si ale, že sa dostal ku zdroju, načo zisťuje, že ide zase len o prerábku tentokrát seriálu. A nepísal som to už niekde? (03.01.2018)

Britská akční pecka, které dnešní americké produkce nesahají ani po kotníky. Stará škola se tu míchá s novým přístupem, krásně přirozeně v slušném příběhu jedné speciální jednotky. Ray Winstone má panděro, ale charizma ultimátního borce z něj přímo sálá. Hayley Atwell je dokonalá. Fandy HOMELANDU potěší v několika scénách Damian Lewis. Konec nebrání vzniknutí dvojky, tak doufám, že se dočkáme. P.S: Lepší než PUNCH. You're nicked. (05.05.2013)

No já být Srbáč, tak v Anglii raději nepáchám. Činy. Číhá tam totiž Ronald, který má povahu, xycht i postavu poněkud buldočí. Tento detektivní akčňák vtáhl do své nenažrané tlamy snad všechna klišé, co jich subžánr kdy vydal. A přesto to funguje! Stará Winstonka se sice opírá o pár počítačových triků, neboť to občas vypadá, že i běhá, ale nikdo nejsme dokonalý, že. A za scénu, v níž se po té snesitelné buchtindě mroží a hrošákuje ve svých zářivě žlutých bombarďácích, přihazuju čtvrtou hvězdu. Zase se cítím sexy! (20.03.2013)

Ray "pár let nazpět bych do té role byl ideální" Winstone a Ben "Tom Hardy zrovna nemohl, tak zavolali mě a na Hardyho mi udělali aspoň sestřih" Drew v reinkarnaci ostrovní žánrové klasiky, která v sedmdesátkách odstartovala a rovnou i nastavila standard všem těm špinavým nekompromisním kriminálkám o zkorumpovaných poldech, kteří nějakým tím výdělkem mimo oficiální plat nikdy nepohrdnou, pro ránu nejdou daleko a když už se náhodou na něco ptají, tak zásadně až poté co mají klouby sedřené do krve od manuální domluvy podezřelému. Smutné je, že nyní o cca čtyři desítky let později se autorům nedaří dostát ani tomu původnímu standardu; nemluvě o tom, že ten je díky (nejen) Shieldu či Engrenages přeci jen již někde zcela jinde. Navíc se tu po stránce drsnosti tlačí na pilu natolik, až je to mnohdy nechtěně směšné. I pouhý doušek ranní kávy je tu podán jako ta nejvíc nejdrsnější věc na planetě Zemi. A zamrzí to o to více, že v jádru tam ta přirozená nekašírovaná drsnost pod povrchem je, ne že ne. Jen je zabita vší tou lacinou hrou na "jsme drsní jako žádní druzí". (05.10.2013)