Čaro prítomného okamihu

Škoda, že těch několik vážných dialogů, kde postavy vypouští životní pravdy působí tochu prkenně a nerealisticky, protože jinak je film naprosto přirozený a ten "no makeup přístup" je v rámci autenticity skvělá věc, to chci vídat víc a ne pitomý barbíny (Už ve Smashed bylo nakočeno k realistickým obličjům). Což souvisí s tím, že Shailene Woodley mě tady okouzlila, její adorace za výkon v Děti moje mě trochu míjela, ale tady už se taky vezu na vlně. A Miles Teller je takovej mohutnější mladej John Cusack. (23.12.2013)

Nuž, ako sa spieva v tej starej džezovej balade... "We´ll have this moment forever, but never again". O preklad sa pokúšať nebudem. Každý zažil v mladosti podobný príbeh, dovolím si tvrdiť, že možno aj lepší. Ale práve to civilné poňatie a pre niekoho neatraktívny vzhľad hlavného hrdinu mňa napríklad oslovili. Aspoň na prítomný okamih, keď už nie navždy. (21.08.2019)

Takový pěkný malý dáreček. Film, který se na povrch příliš neliší od dalších teenagerovských filmů. The Spectacular Now je však odvyprávěn s obrovskou lehkostí a přirozeností, že nemáte sebemenší problém filmu a hlavně jeho postavám uvěřit. Jsem si jistá, že si každý z teenagerovských let nese to své malé vnitřní trauma stejně jako hlavní hrdinové filmu, ve kterých se jistě v ne jednom okamžiku uvidíte. Film ukrývá mnoho nevyřčených věcí, které si už člověk musí přebrat podle sebe, záleží, jak se každý sám staví k přítomnosti, minulosti a budoucnosti, věřím, že pod povrchem filmu si každý může najít tu svou životní pravdu a právě tohoto si budu na filmu jednou cenit nejvíce. Výborný film, který doporučuji, emočně mě však nezasáhl jako třeba loňský "The Perks of Being a Wallflower", který stále považuji ve svém žánru za úplnou špičku. P.S. Neodpustím si nezmínit tu milostnou scénu, která patří mezi nejrealističtější, jakou jsem v teenagerovském filmu viděla za hooodně dlouhou dobu. (23.12.2013)

Jeden z nejvíce přirozených filmů, kterej konečně vyšachoval veškerá otřepaná klišé. Tam kde jsem se bál, že to zakotví v recyklovaném schéma, jsem se dočkal naprosto přirozeného sledu událostí - žádné nucené drama. Dost tomu napomáhá ta skutečnost, že 90% dialogů mezi hlavní dvojící jsou založené na přirozené improvizaci. Bylo to i emocionálně tíživé a tady jsem si ten konec, kdy se zas uvidí, fakt přál. Miles Teller hraje výborně a Woodley je překrásná, jejich vztah patří mezi ty nejvýživnější které jsem kdy mohl na plátně vidět. Jeden z takovejch těch filmů, u kterých bych snesl klidně další tři hodiny navíc... (15.03.2022)

Pri podobným malých kvalitných a relatívne neznámych amerických filmoch ma stále viac a viac napadá, že dnes žijeme už v skutočne inej dobe, kedy je mainstream proste už iba trikový veľkofilm, nakrútený pred zeleným plátnom. Jedine že sa americký film nakrútený v reálnom prostredí s pár hercami presadí na festivaloch alebo dostane ceny a potom má šancu dostať sa do európskych kín. Ale asi je to už každému jasné a točím zbytočne. Mne sa to proste nepáči a v takých deväťdesiatkách by sa asi niečo v štýle Okamžiku do kín dostalo. No ale teda k filmu, ktorý ma zaujal, čo by som po jeho prvej polovici asi nepovedal. Od telefonátu s fotríkom to ale vystrelilo dosť vysoko a nešlo iba o tuctovú stredoškolskú maškarádu, ambície tu sú trochu vyššie. Napriek tomu mi tu niečo málo chýbalo, len na záver doplním, že Teller mi vzdialene pripomínal veľmi mladého Paula Newmana. (26.05.2017)