Cold Skin

Osobně rozhodně lepší zkušenost než v případě The Crucifixion, jež si sotva udržel mou pozornost. Přesto, že můj zážitek byl v podstatě celistvý a očima jsem neuhýbala jinam, Gens začíná slušně degenerovat a z jeho snímků je cítit na kilometry daleko nedostatek jakékoliv múzy. Cold Skin sice není nic, co by nedokázal vymyslet každý za pochodu, nicméně atmosféru to má obstojnou a scény s útoky na maják hordou monster patřila k tomu nejlepšímu, co se ve filmu objevilo. Bohužel třetí třetina stopáže směřuje značně k bodu mrazu a divák už nedostane žádnou notnou dávku ničeho, co by se mohlo podobat šoku nebo momentu překvapení. Řemeslně je to ale slušná, chladná, ač velice zbytečná záležitost, kterou s upřímným srdcem nemohu doporučit. (11.03.2018)

Indie variace na The Shape of Water. Horor to teda moc není, spíše takové "del Torovské"/ "lovecraftovské" sci-fi drama se super cinematography a fajn temnou atmosférou, kterou dotváří především parádně zvolené prostředí. Je teda škoda, že největší slabinou je poměrně prázdný scénář a ujoudané tempo, kde divák neustále čeká, co z toho vyleze a kdy dojde k nějakému twistu, který tomu všemu dá nějaký smysl nebo rámec. A k tomu bohužel nedojde. Pár myšlenek to má, ale finále je spíše antiklimatické a některé motivy na můj vkus nedořečené. (26.07.2020)

Takhle nějak si představuji slátaninu. Takže zde máme 2 chlápky s neomezeným množstvím munice co každou noc zabíjejí jakési příšery (něco mezi Nebulou ze Strážců Galaxie skřety z Pána Prstenů a rasou Na Vi z Avataru) co na tom, že příšer je až 50 násobně ne li více než jich oni to zvládají. Jeden z nich si pak ve volném času s jednou z těch příšer zapíchá. S hororem to moc společného nemá a chvílema to vypadá jak nějaký dokument z posraného National Geographic. 40 procent za jednu ustřelenou hlavu a závěrečnou scénu jak ta příšera plave. Více si to nezaslouží. Gens natočil pouze jeden kvalitní horor a to je Hranice Smrti od té doby upadá, když už něco od něj radši The Crucifixion. (03.03.2018)

Horor do polovice presne podľa môjho gusta - v zmysle, že presne takejto samoty a nehostinnosti, obklopenej studeným nekonečným oceánom sa desím. Keďže som pozeral bez traileru, celé som si to náramne užil. Avšak postupné vymiznutie tajomstva spätne trochu schladilo moje nadšenie a ten očakávaný zvrat a poľudštenie ku koncu, také akési "deltorovské" zmierenie v závere, by som radšej zamenil za nemilosrdné a ľadové lovecraftovské vyznenie, ktorým dýcha prvá polovica filmu. (20.02.2021)

Klidně si o mně myslete, že jsem konzervativní kazišuk, ale já prostě na ty mezidruhové intimity moc nejsem. Hospodářská zvířata mě sexuálně nepřitahují (na to jsem asi málo muslim), a o tom, že bych se vzrušeně tulil k nějaké obojživelnici, už se vůbec nedá uvažovat. Film šel tedy v tomto směru mimo mě, i když v reálu se Aura Garrido mamce a taťkovi velmi povedla. Děj nebyl v zásadě špatný, herci se opravdu snažili, a protože mám rád Lovecraftovy povídky (předpokládám, že se jimi scénáristé inspirovali), mohla z toho být i lepší známka, kdyby se události tolik nezacyklily. (27.05.2020)