Tri farby: Biela

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. (06.01.2007)

Ne, prostě ne. Já už fakt nevím, co na tom Kieslowském kdo vidí - mě tenhle film strašně sral. Nesympaticky obsazená scenáristická slátanina o pomstě jednoho imponenta.. kristebože, celej tenhle film je fakt o hovnu a zkazil mi akorát náladu. K čertu s celou tou stupidní trilogií, nestojí za zlámanou grešli! (30.12.2012)

Kieslowskeho Karol pôsobí ako opozitný brat Herzogovho Strozseka. Herzogova postavička s podobne nevýraznou tvárou a posmutnelými očami sa pretĺká do čoraz väčšej psoty pri odcestovaní do cudziny, Kieslowskeho protagonista sa dokáže z bezútešne bielej, v ktorej začal blednúť vo Francúzsku, vo svojej rodnej zemi nečakane "vyfarbiť". Aspoň na povrch. ................ Kieslowski v bielej časti trilógie farieb opakuje všetky silné stránky étericky tiaživej Modrej (práca s farbou a jej symbolizmom, narábanie s detailami, hudbou, obrazom a scenárom, skvelé ovládanie emotívnosti) v (nielen vizuálne) stlmenej podobe menej subtílneho a bolestivo krehkého príbehu (Modrá bola skvelo kumulovaná vo veľmi komornom prostrední so sýtofarebným vizuálom hrajúcim sa s možnosťami obrazu a jeho symbiózy s hudbou). ................... Pre Bielu je príznačná menšia amorfnosť, pridanie trpkého humoru do dejovejšieho rozprávania a obšírnejší tematický rozsah, naďalej zahŕňajúcim základnú tému intenzívnej vnútornej bolesti vyvolanej láskou a stratou, melancholickej nostalgie a túžby odtrhnúť sa od vlastnej minulosti, ktorá je však nerealizovateľná. .......... Biela a Modrá sú dve varianty, dva príbehy s rovnakým princípom, vychádzajúcim zo základov, ktoré sú odlišné rozsahom , no naďalej príbuzné v princípoch ich spracovania a emocionálnej základni. (30.03.2014)

Holub, který Poláku Karlovi Karlovi v úvodu označí jeho kabát, jakoby také naznačoval, kudy se bude druhý díl Kieślowského Tří barev ubírat. Karel se fascinovaně dívá na ptáka, který vzlétl ze schodů vedoucích k soudu, holub se mu očividně líbí, ovšem když se na Polákovo rameno vykálí, je po úžasu. Karel se ale nenaštve – je zklamaný, že mu něco tak krásného provedlo něco tak hnusného. Dost možná přemýšlí, proč to ten pitomý krásný pták udělal a jak by se mu mohl pomstít, ale nakonec stejně vytáhne kapesník, utře se a jde k soudu. Nechat se rozvést s krásnou Francouzkou, jejíž chování nechápe stejně tak, neboť on ji miluje a je si jistý, že ona jeho taky. Bílá je hořká (skoro)komedie, která rýpe do poměrů panujících v Polsku (kde se děj po Karlovu návratu do rodné země odehrává) i do lidských vztahů a citů. Na mušku si bere především lásku, zklamání, pomstu a odpuštění, které přijít sice může, ale taky nemusí. Opět skvěle zahráno, zrežírováno o ohudebněno, ovšem místy (stejně jako Modrá) poněkud zbytečně rozvláčné. (20.11.2011)

Naštěstí pro mě nemá tahle trilogie moc velkou spojitost mezi díly, takže problém s tim, že jsem neviděl Modrou část tim odpadá. Celá trilogie stojí hlavně na skvěle propracovaným scénaří a to platí i pro bílou část.Opravdu krásně realisticky zpracovanej příběh, akorát jedna věc mi vrtá hlavou a to, že jsem úplne přesně nepochopil co to bylo na konci za gesta, ale myslim, že jsem si nakonec tipnul dobře (26.07.2006)