Tri farby: Modrá

Je to vlastně celé dost podobné ústřední postavě - překrásný, ale tak trochu akademicky zaprdlý. Ale přesto je to sympatický hravé a formalisté se u toho roztečou něhou. Způsoby jakými si Kieślowski blbne ze scénou, úhly pohledů a barvami z toho ve skutečnosti vytváří strašně zábavný zážitek. Ostatně stejně jako u Tarka či Tarra tady tvrdím, že nuda jsou ti druzí. (12.02.2023)

Musím zopakovat to, co jsem napsal u Červené: dokonalý a bezchybný film. Červená sice stojí o stupínek výš díky své větší komplexnosti, ale i v Modré prakticky každá věta, replika, dialog představuje hlubokou myšlenkovou studnu, prakticky každá scéna má svou pocitovou barvitost, v tomto případě ve vážných hřmotných tónech depresivních modrých odstínů... Moc se těším na Bílou a přes extrémně vysoká očekávání nějak ani nemám strach, že bych mohl být zklamaný. (04.09.2009)

Dívat se na tenhle film pro mě bylo jako číst knížku od Waltariho. Syrový obrazy vyjádřený jediným pohledem. Krásnej film. Když podřeřeš rostlině kořeny můžou nastat jen dvě varianty. Uschne, nebo se chytne a drží se ještě pevněji. Julie se rozhodně uschnout nechystá i když má kořínek pěkně pocuchanej. Tempo filmu mě pomalu a intenzivně tlačilo kupředu. A jak říká klasik von der Vogelweide: "Nejklidnější toky jsou často nejhlubší." Tak mi věřte, že tahle MODRÁ je zatraceně hluboká. (14.05.2008)

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem" - Filmová Velepíseň lásky - ano tímto je tento film. Modrá jako prohra smutku, modrá jako resignace údajného rozumu. Modrá jako Juliette Binoche. (04.08.2005)

Je tezke neco napsat k tomuto filmu. Jsou zde dominantni tri filmovi cinitele a to: Hudba, krasna hudba, ktera zvolna prolina celym filmem, a je to zakladni pilir filmu, na kterem pak stavi vykony hercu, coz je druhy cinitel. V cele s Juliette Binoche, nestastnou hrdinku, ktera ztrati v jeden okamzik vse, na cem ji v zivote zalezelo. Postupne se ji vsak dari s tezkou situaci bojovat a hlavne za pomoci pritele jejiho muze Oliviera znovu zacina zit. Presne tyto hercke vykony ladi s peclive vybranou hudbou, a vytvareji tak perfektni spojeni, ktere zachytila mistrna kamera, coz je posledni, treti cinitel filmu. Kamera je zde opravdu detailni, zachycuje vse, i to ceho by si clovek ani nevsiml, co by mu nepripadalo v dany okamzik dulezite, ale prave to nedulezite, je mnohdy zasadni a je potreba si toho vsimat. Dohromady spolu vytvareji tento nadherny film, ktery rozhodne stoji za shlednuti. Ja sem v danem zanru novacek a od Kieslowskeho je to prvni film, ktery sem shledl a tak si nemohu dovolit ten luxus srovnani s jinymi filmy, ale i bez toho film upoutal moji pozornost, a nemohu se dockat na 2 dalsi filmy teto trilogie. (12.07.2006)