Každým dnem

Přepálené. Mám rád kýč, ale tohle je koncert emocí, kde je hudba tak nahlas, že z ní zbyde jen hluk. V sedmdesátých letech je dítě s Downovým syndromem raději dáno do ústavní péče a pak zpět matce závislé na drogách, než aby zůstalo u pěstouna, který se o něj s partnerem stará. To proto, že pěstoun si na Halloween vzal ženské šaty (takže Divadlo Járy Cimrmana by na pěstounství šanci nemělo) a proto, že dané dítě si stále hraje s panenkou (což je pro všechny v soudní síni u dítěte nepřekonatelný neúspěch výchovy, pěstoun se dokonce rozpláče). Tragédie se nevříti na plátno jako nahá Miley Cyrus na bourací kouli, ale spíše s očekávatelnou účelovostí vypočítavého klišé. Pro našeho právníka "Atticuse Finche" (Jako zabít ptáčka) to vytvoří morální loužičku, ve které stihne ještě před závěrečnými titulky systematicky všem zodpovědným osobám vymáchat čumák. (Charles Bronson s Přáním zabít by je rovnou zabíjel). Tím bajka končí. A protože tam byla papírová zem, propadli se ze sedmdesátých let až sem. (10.11.2013)

Co bych tak mohla vypíchnout krom postřehu, že jsem už viděla mnohem hezčí transky, než je Alan Cumming? Ono tam vlastně bylo vůbec osazenstvo jako blázen - plačka Rudy, právník - takovej hovňousek, plus otylý dowňák ze sousedství - a ti prosím v sedmdesátých letech minulého století toužili vytvořit něco, jako rodinu... a vtip je v tom, že jsem si dovedla představit, jak s nimi příjemně trávím nějaké to uslintané odpoledne... A ač obyčejně nefandím záměrům homosexuálních párů pečovat o dítě, tady nebylo v podstatě co zkazit, naopak... Film o soucitu a touze pomoci, ať to stojí, co to stojí, je zároveň i příběhem o odvaze jít za svým štěstím - proti všem... Už zbývá jen dodat, že bych se trochu přela ohledně krásy Rudyho zpěvu :-) (02.05.2014)

Nadherny film, ktory ma az trikrat priviedol k slzam. Homosexualny parik sa snazi prevziat do svojej opatery maleho Marca, ktory trpi Downovym syndromom. Ked sa mu konecne dostavi laska, aku v zivote od svojej matky nedostal, veci sa mozu zvrtnut nezelanym smerom. Mnoho ludi ma predsudky voci nekonvencnym parom, avsak je velmi nestastne, ak rovnaky postoj zaujmu aj institucie, ktore rozhoduju o osude dietata. Marco zbožňuje šišky a happy ending, docka sa ho aj tentokrat? (08.06.2013)

Vítězný film Ceny diváků na Mezipatra 2013. Ačkoli je to film s opravdu širokým resjtříkem klišé a obvyklých mezních situací, jako by příliš explicitně ideologický a výchovný, bylo to v hranicích mé tolerance a neurazilo mě to ani omylem. Konec jsem očekávala, takže výbuch emocí se nedostavil, ale za to jsem celkem ráda, nerada bulím v kině:) Trochu mi tam falírovalo, že příběh byl z osmdesátých let a několikrát mě napadlo: tohle se snad už dneska nestane... ale nakonec já o tom nic moc nevím, třeba se to děje pořád. Nedávno jsem podepisovala nějakou petici za možnost pro homosexuální páry adoptovat dítě, takže určitě ještě není všechno tak, jak by mělo být. Nejvíc jsem se těšila na Alana Cumminga, kterýho jsem si zamilovala coby Kurta Wagnera v X menech a nezklamal mě ani tady, kdy jsem ho konečně viděla i bez makeupu. Sice nebyl modrej a neuměl se teleportovat, ale přesto byl strhující a magickej, předvedl skvělý herecký koncert, kdy jsem mu věřila každý pohled a každý slovo, pohyb, tón hlasu..prostě všechno. Jeho partner mi přišel jako herec jiný ligy, což asi je, ale nebylo to zase až tak tragický. Taky mě pobavilo, jak v té době vypadali transky - místo depilace návleky tělové barvy, chlupatá podpaží a pod.V tomhle tedy určitě shledávám velký pokrok:)) Takže s loňským vítězem spokojenost, který film asi vyhraje letos? (07.11.2014)

Po celou dobu bych přísahala, že hlavní roli má Robert Downey Jr. .. Nicméně Any day now je sice emocemi nabitý, ale ne v takové míře, jako mohl být. Možná, že kdyby nebylo tolik zbytečných a rušivých zpívacích scén, dostaly by prostor právě ty emoce. Doprovodná hudba je ale opravdu příšerná, pokaždé jsem musela vypínat zvuk. A to je právě to, co mi na filmu vadí úplně nejvíc a díky čemu nedám čtyři hvězdičky. Jinak jsem ráda, že takový příběh někdo zpracoval. Bylo neskutečně smutné sledovat, jak soud raději svěřil dítě nespolehlivé fetačce než-li milujícímu homosexuálnímu páru. Tu bezmoc jsem cítila i já. (12.07.2013)