X-Men: Budúca minulosť

Iks Men: Budoucí min... právě minuvší debilnost je film. Bohužel. Kdyby se jednalo kupříkladu o karfiol, těžko bych na něj dvě hodiny čuměl, natož, abych si od toho sliboval nějaký povznášející zážitek. Zachovalý Jackman však opět vyprsil holé polovice na plátno, takže se dívenkám orosí a nám, starším ročníkům, tak dal zase jednou naději na nějaké to experimentování se zvídavými dorostenkami. Děkujeme za zatnutí. (11.09.2014)

Noví X-Meni zklamou především ty, kteří doufají, že Singer naváže přesně tam, kde skončil, tzn. že po letech znovu natočí film, který někam posune žánr filmových komiksáků. Změnila se doba a změnili se i Xavierovi boys. Série má jasně daná pravidla, poetiku, kterou už spíš lehce doplňuje než překotně rozvíjí (jak tomu bylo u přelomových X2). Dá se říct, že Singer fúzuje starý a nový svět. Jasně, oproti Vaughnovi není jeho retro tak lehkonohé, přesto má místy skvělý náboj. Selhává vlastně jen ve finále, které místo gradace spíš usíná. Námitky si vyslouží i fakt, že Budoucí minulost jen opakuje již několikrát viděné, postavy nikam zásadně neposouvá (s výjimkou Mystique, která je až nečekaně aktivní a důležitá, prostě to už není jen "objekt vůle profesorů"... pořád se musím ptát, co za zvrhlý nápad to je dělat z Jennifer Lawrence symbol hollywoodské emancipace... no nic), nové spíše načrtává a používá jako nositele zajímavých akčních dovedností. Faktem ale je, že se Singer zcela cíleně soustředí na především na ústřední figury (Charles, Erik a Logan). Sledovat novou posádku je kulervoucí, protože McAvoy i Fassbender srší energií, cynismem i vnitřními dramaty. Hlavně mladý Magneto ohýbá časoprostor směrem k sobě nekompromisně. Staříci jsou tu spíše jako trochu lítostivé a melancholické figury. Navíc se mi úplně nepodařilo rozklíčovat, v jakém vztahu jsou k původní trilogii (hlavně Charles). Jiné kontinuum? Možná. Nakonec tak Budoucí minulost není žádný strhujícím činem "budovatele světů", ale z větší části skvělou údržbou poetiky série, jejím svorníkem a zároveň restartem. A za První třídou zaostává jen o snesitelný kus. Po jejím skončení jsem se duchaplně zamýšlel nad tím, zda časy, kdy podobné komiksové filmy redefinovaly komplexní vztah blockbusteru a reality nejsou už přeci jen za námi. Propast mezi X-Meny, Batmanem a dříve lehkovážnými eskapisty se začíná uzavírat na snesitelném kompromisu, který má jisté ostří, zároveň už ale ani v nejmenším nedráždí a nezkoumá nová teritoria tak intenzivně jako před několika lety. Time will tell. [75%] (17.05.2014)

Musím říct, že první hodinu jsem byl úplně v prdeli a vůbec jsem nevěděl, o čem je ve filmu řeč. To až do konce tohoto filmu, abych přesmyčkou z budoucnosti do minulosti se zastávkou v alternativní přítomnosti (o čemž tenhle díl vlastně je), pochopil, že tenhle film zrušil všechno, co X-Meni ve všech předešlých filmech zažili. Takže v tu ránu mrtví z minulých dílů ožili, hajzlové zlidštěli a Bryan Singer vytvořil naprosto nový svět, od kterého se určitě s radostí bude odrážet. Ale na fanoušky tímhle filmem vymyslel docela slušnej mindfuck. (24.05.2015)

Mám rád Bryana Singera. Mám dokonce rád jeho jinými odmítané fetišistické vyznání lásky Supermanovi. Ale tohle prostě ne! Přední problém tohohle filmu je neexistující interakce postav. Veškerá komunikace mezi hrdiny probíhá na úrovni generických trailerových prohlášení, tomu filmu zcela chybí něco jako "lidskost" nebo "osobní rovina", což považuju za tím horší, že Singera jsem měl vždycky za toho, kdo má tyhle prvky v malíku. Příběh pak stojí na rozhodování Mystique, se kterou prakticky nikdo nepromluví slovo a která se nikam odnikud neposune, takže její dilema prostě tak nějak leží stranou a všichni máme asi předstírat, že nevíme, jak to dopadne. Protagonistou je Wolverine, ten zase nemá jinou úlohu než stát vedle Profesora X a říkat mu, ať něco dělá. Konflikt mezi X a Magnetem je tak mrtvý a neživotný, že tu vlastně ani není - nepamatuju si den po zhlédnutí, jestli mají ve filmu tihle dva vůbec nějaký dialog. Propojení dvou časových rovin je absolutně nefunkční - nic z něj neplyne, než rádobynapínavé situace, u nichž jen stěží vznikne napětí, když při našich zkušenostech s tímto typem filmů víme, kam směřují. Vše vede k jedinému - necítil jsem emocionální účast na ničem zobrazovaném a nenašel jsem žádnou nit, žádný náznak toho, o co bych se měl v tomhle líném filmu zajímat. Tak jsem se nezajímal. Bolí mě to jako kůl do srdce, ale nemůžu dát ani průměrné hodnocení. Já jsem v jádru hodný člověk a tohle si prostě nezasloužím! (16.05.2014)

Uspěchaný film působí vcelku naivně, nedospěle. Rozjíždí jednoduchý (už viděný) příběh v nenáročném televizním hábitu - budoucnost je zde ztvárněna jen cca třemi statickými herci v polystyrenových kulisách... chyběl už jen Balet československé televize a Pepa Dvořák jako vodník. Po "přenosu" rosomáka do minulosti se pak pomalu prožvaníme v dalších televizních kulisách do grandiózního finále, jenž vrcholí Magnetovo exhibicí, které familiérně říkám: "když nemůže divák na stadion, musí stadion k divákovi". Ale ok, to vše bych uznal. Vlastně to byla prima podívaná, lepší než Fist class. Problém nastává až s celou pointou filmu, kterou sám rejža pohřbívá všechny své předchozí pokusy. On totiž vlastně říká, že stačilo jen Nixonovi zachránit osobně prdel a hned si lidi našli lásku k divným mutantům. Fajn, dějiny jsou přepsaný, všechno dobře dopadlo, vyčistit zuby a spát. No ty krásko... Takže o co se vždy v x-menech tvrdě bojovalo, se zde lehce vyřešilo za pět minut. Myslím, že to tady ten šicí stroj trošku přeťáh. (07.07.2014)