Frajeri vo Vegas

Žádná pecka typu Hangover pro starší a pokročilé se bohužel nekonala. Párkrát jsem se zasmála, ale celkově je to dost předvídatelné a chvílemi i nudné. Uměle naroubovaná romantická linka a neustálé řeči o velkém kamarádství a bývalých láskách působí nepřirozeně, jakoby i hercům předepsané repliky nešly moc dobře z úst. Nejlepší to bylo ve chvílích, kdy zestárlé kvarteto nic nehrálo a jen si to užívalo (samotná party nebo bikini kontest). Ovšem těžko se mi bude zapomínat na Morgana Freemana v zářivě červeném obleku, ten pohled stál opravdu zato. (04.12.2013)

Až budu v důchodu, tak chci taky odjet do Las Vegas a zapařit tam na skvělých akcích a zahrát si poker přesně ve stylu hereckých es. Z herců mě nejvíc bavil Kevin Kline, ten starej pardál si to teda dával:)).Jen škoda nevyváženého scénáře, neboť to směřovalo ke 4 hvězdám (hlavně za old-school pařby), ale závěrečná půlhodinka mě nepřesvědčila. Lepší 3 stars... (19.01.2014)

70%. Žádná velká bomba, která by vás nenechala zapomenout, ale příjemná komedie se špičkovými herci, vtipná, nenucená a hollywoodsky dojemná. Nic, co byste brali jako posun v kinematografii, žádná revoluce, jen obyčejná tisíckrát omílaná zápletka... ale funguje a potěší víc, než očekáváte. Geniálnější čtveřici byste dali dohromady jen těžko. (25.01.2014)

Gerontologická komedie není mým šálkem kávy a upřímně řečeno většina z nich mi leze na nervy. A byl by to i případ Last Vegas, pokud by tu bylo béčkovější obsazení, protože čtyři důchodci, kteří si chtějí vyhodit z kopýtka, je jedno z nejprotivnějších témat. Kor když se k tomu přidá nějaká ta láska, která kvete v každém věku a stín z minulosti, který si dva staříci musí vyříkat, než se na konci dojemně obejmou. Neříkám, že jsem se občas nepousmál, to ne, ale naděje ve film vkládané měly úplně jiná rozměry, než jakých se mi dostalo. A tak za výrazné povšimnutí stojí akorát Mary Steenburgen, která už asi třicet let vypadá stejně, ale teprve teď se jí to začíná vyplácet. 50% (10.09.2014)

Zpravidla sleduji veškerou kinematografickou svoloč na svém laptopu, protože ten je ode mě zvyklý už na ledasco; od tvrdého zoofilního porna, kde si to bez skrupulí rozdává lenochod s kaprem, přes asijské dokumenty o ekonomické situaci v Arménii, až po všech čtyřicet dílů internetového pořadu Druhy banánů a jejich tvary. Avšak já, lišácký píčus, jsem překvapivě učinil výjimku a tento velkofilm si stáhl a hodil do své super třidé telky. Původně jsem si myslel, že neživé věci jsou... mno, ehm, neživé. Ale když jsem svýmu Samsungu naládoval do útrob toto veledílo, začal na mě skrze své spoje mluvit. Nejdřív jsem mu moc nerozuměl, protože upřímně, televizština není moje parketa, ale po několika scénách jsem ho začal chápat. On se, chudák maličká, snažil spáchat sebevraždu. Prvně vyhrožoval, že si podřízne spoje od satelitu, ale to jsem mu záhy vymluvil, protože jsem mu film dodal na flashce a nemělo by to smysl. Pak se snažil překlopit květináč nad ním a rozbít si jím svoji super OLED obrazovku. Kokot. Hypnotizoval fikus na poličce, ale ten nereagoval, protože byl zaneprázdněn zjištěním, že vlastně není fikus, ale marihuana. Když na jeho prosby nereagoval ani porcelánový slon na komodě, do jehož chobotu jsem mu ukryl dva gramy kokainu, Samsung zavelel a vyhodil mi elektřinu v celém bytě. Vlastně to ani nebyla třidé televize. Spíš televize. Ne.. spíš rádio. Vlastně to ani nebyl byt. Spíš kámošová koupelna. Ne... spíš záchod. Vlastně to ani nebyl kokain, spíš namíchaný perník... Ne, spíš cukr. (11.04.2014)