Fantomas kontra Scotland Yard

Tenhle dil je uz takovej dost zmatenej, jakoby tvurci nevedeli, co chtej vypravet. Nejdriv se zacne patrat po Fantomasovi, pak se na nej zapomene a film zacne bejt jen blazniva komedie, kdy Funes vyvadi bud v dome nebo na lovu a na zaver si tvurci uvedomi, ze to je film o Fantomasovi a vrati se k nemu. Ale nasral me konec, po trech dilech ho uz precejen mohli chytit. Nektery sceny tu jsou velmi vtipny, ale nektery jsou zase bytecne protahovany. Asi nejkomedialnejsi dil, ale rozhodne ne nejlepsi a nazev filmu je dost zavadejici. (05.03.2007)

70%. Zo vsetkych troch Fantomasov bola jednotka jednoznacne najlepsia, ale tato tretia cast bola dokonca o trosicku slabsia, nez dvojka, ale nechcem tento film zatracovat, lebo aj na tejto casti som sa dobre pobavil. Najviac sa mi ratala obesena mrtvola v izbe, ktora nasledne mizla a tym padom Funesove vlastne podozrenia o halucinaciach :-) Ale aj napriek tomu, skoncilo to tak, ze mohla byt aj stvorka. Dodnes nechapem, preco sa tvorcovia k tejto serii nikdy nevratili. Myslim si, ze kazda Fantomasova cast musela mat v 60-tych rokoch nielen vo Francuzsku uspech a preto je to pre mna nepochopitelne... 22.01.2011 _______ Louis de Funès - (Komisár Juve) +++ Jean Marais - (Fantomas / Novinár Fandor) +++ Mylène Demongeot - (Hélène) +++ Francoise Christophe - (Lady Rashley) +++ Jean-Roger Caussimon - (Lord Rashley / Fantomas) +++ Jacques Dynam - (Bertrand) +++ Robert Dalban - (Riaditeľ novín) +++ André Dumas - (Tom Smith) +++ Hudba: Michel Magne +++ (23.01.2011)

Mám z toho filmu pocit, že tak nějak není, komu fandit. Fantomasovi, který má představovat zlo? Bláznivému francouzskému poldovi? Ten anglický polda se ani nedostane k pořádnější scéně. Fandorovi a jeho dívce, kteří celou dobu nic, a pak najednou vědí, kam skočit? Takže nemáme, komu fandit, a do toho se objeví jeden logický nesmysl za druhým. Oč jde Fantomasovi? Zesměšnit Juveho? Nebo o tu daň za život? Ale pokud o daň za život, proč potom své mrtvoly dovedně tají a dokonce se za ně převléká? Jak potom může taková vražda být nějakým varováním, když o ní nikdo neví? A že se největší zločinci světa nedokáží domluvit na pořádném plánu, to je také tristní. Lokace jsou ale kouzelné - starý hrad, jízda postelí podzemím, ale celé to nemá hlavu a patu, jde jen o sled vzájemně nesouvisejících scének. Hodně se asi slibovalo i od honu na lišku, ale také mi nepřijde ta scéna nějak mimořádná. A co mne pobavilo, tak v úvodu jak Fantomas říká, že se posléze odstěhuje na jinou planetu. A během filmu hraběnka také naznačí, že Fantomas není z našeho světa. Takže vlastně koukáme i na sci-fi. (04.06.2017)

Od dětství můj nejméně oblíbený Fantomas: a) nesnáším, když má někdo pravdu a ostatní mu nevěří a/nebo se mu vysmívají, v tomto případě navíc opakovaně b) hon na lišku mi připadá podobná zábava jako topení koťat. No, abych tenhle vážný úvod něčím vyvážil, budu se teď věnovat své oblíbené činnosti – tj. vysmívání se vzhledu a/nebo výkonům herců ve filmech. Takže coby prvního pána na holení si vezměme Maraise. Ten je v tomto ohledu nejvděčnějším objektem k posměškům, neboť není nad to, když se padesátiletý chlap snaží působit jako pětadvacetiletý mladík. K tomu účelu oplývá velmi energetickými, vzteklými gesty, které mi bohužel připomínaly majora Zemana, když má dva dny do menstruace. I obličejem je Brabcovi celkem podobný (doufám, že si to Brabec nepřečte, by puknul pýchou, zato Marais má štěstí, že už je mrtvý, ten by to asi prožíval naopak). Mimochodem, právě tvar tváře byl příčinou Fándorovy neporazitelnosti. Jak jste si jistě všimli, žádný padouch se ho nesnažil uhodit do ksichtíku, neboť dobře věděl, že by se nepěkně pořezal o jeho ostře řezané, mladické rysy. No a pod pulovrem nosil tento novinář nikoli noviny proti větru, ale patrně plech. U Fantomase mě zase v tomto díle fascinovaly jeho stavitelské schopnosti. Zatímco u nás poznají řidiči v okruhu stodvaceti kilometrů, když se silničáři snaží opravit nějaký ďůlek na cestě, on klidně předělá lord mekrašlejemu před nosem jeho zámek na bajkonur, aniž by onen lord cokoli zpozoroval. Funés tradičně překypoval svou energií, vzít dva takové a zapojit je do série a temelín se nemusí dostavovat. (27.11.2015)

Hodil Sundse na střechu, přitáhl ho za nohy, aniž se staral o to, že mu drsný povrch břidlicových tašek strašně drásá obličej. Fantomas spustil Sundse až k okapové rouře. Položil ho tam, vyvážil jeho tělo tak, že spola viselo do prázdna. „Dobře mě poslouchej,“ prohlásil bandita, skláněje se k uchu své oběti, „podívej, co udělám. Na nohu ti přivážu šňůru, druhý konec bude uvázán ke dveřím ateliéru. Až někdo otevře dveře, zatáhne za šňůru a tebe stáhne se střechy. Nemysli si, Sundsi, že to je všechno. Mohlo by se stát, že bys to přežil. A já jsem se, kamaráde, rozhodl, že zemřeš. Podívej se: Vidíš tenhle drát, je na něm na konci smyčka, navléknu ti ji na krk, prokáže tutéž službu jako ostří gilotiny. Tak, můj milý, až budeš padat dolů, zarazí tě najednou ostrá oprátka. Drát není dost dlouhý na to, abys mohl spadnout až na zem. Zůstaneš na něm viset a oběsíš se tak prudce, že ti to doufám uřízne hlavu. Tak to tě čeká, Sundsi. Mysli na to a řekni si, jestli nebylo lepší mi věrně sloužit?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “To je Fantomasova dcera, to je Helena, Vosa,“ šeptali policisté. Byla od paty k hlavě zborcená krví, měla krev na obličeji, na šatech, na rukou, a Juve automaticky prohlásil: „Červená vosa.“ Fandor šel sám směrem k domu. Havard se chystal dát rozkaz k palbě, ale neodvážil se. „Pojďte zpátky, Fandore,“ křičel. Avšak Fandor si stoupl mezi policisty a Helenu. A šel pomalu k ní, dívka se na něj podívala, jak se blíží, a stála nehybně před vchodem. Měla v ruce revolver, pohlížela na Fandora, upřeně se mu dívala do očí, její zrak vyzařoval strašné zoufalství. Fandor šel stále blíž, byl už pod schody před domem, sotva dva metry od ženy, kterou miloval. Tu se Heleniny bledé rty zachvěly. Dívka ho varovala: „Nechoďte blíž, Fandore, nepřibližujte se.“ Fandor ani slovem neodpověděl, nepokynul a vystoupil na první schod; Helena mu připadala krásnější než kdykoliv jindy, s tragickou tváří, v níž zářily rozšířené zornice, ze kterých šlehaly temné blesky. Paže měla zpola obnažené, bílá kůže prosvítala pod rudými skvrnami. Helena se zachvěla. Uvědomila si, že se Fandorovo rozhodnutí nedá zvrátit; upírala na něj pohled šílený láskou a hrůzou a opakovala: „Pro smilování, ve jménu naší lásky, nepřibližujte se.“ Fandor vystoupil na druhý schod. Tu Helena vyrazila zoufalý výkřik: „Zastavte se nebo střelím.“ Fandor šel dál. A tu nastala nezapomenutelná a zároveň strašná (24.08.2007)