Vášeň medzi riadkami

Výborný dobový film, ve kterém jsem si užíval preciznost všech zúčastněných, stejně jako sebejistotu s jakou Fiennes režíruje. Je zbytečné mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, protože všechny jsou naprosto přesné. Výpravě filmu nemám co vytknout, avšak nikdy se z ní nestane to hlavní na plátně (jako se to povedlo například u Královny Viktorie). Nepřebíjí postavy a jejich příběh, jen je doplňuje, takže vše vypadá zcela přirozeně, jako by se tvůrci přenesli o jedno a půl století do minulosti. Ze všeho nejvíc však musím vyzdvihnout jistotu Feinnesovy režie. Vy vypjatých scénách mezi dvěma hlavními postavami se často úplně obejde bez hudby a k dokonalé atmosféře scény mu stačí jen herci a správné nastříhání detailně vymyšlených záběrů. Hudba se naopak ozývá nejhlasitěji, když hlavní hrdinka prožívá silné vnitřní emoce, nebo dojde k zásadnímu rozhodnutí. Další odvážnou volbou, která se vyplatila je absence záporné postavy. Film se tak vyhýbá všemožným klišé, nevidíme tedy zlou manželku, matku, sestry, manžela, spolupracovníka, soka v lásce ani explicitně zlou tehdejší společnost. Dokonce se v některých scén zdá být tím nejzlejším (nejbezohlednějším) sám Dickens. To hlavní proti čemu musí mladá Nelly bojovat je ona sama, její přesvědčení a neschopnost přiznat si pravdu, přijmout ji a žít s ní. Invisible Woman bych tedy doporučil každému, komu není cizí prostředí viktoriánské Anglie a je schopen užít si film, který není vystavěný na atrakcích, ale na preciznosti a podmanivosti každé jednotlivé složky. PS: Pokud někdo postrádal vášeň, tak se asi moc pozorně nedíval. Byla přítomná v mnoha scénách, i když nikdy ne explicitně (jak se na viktoriánský film sluší). Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film, ve kterém by bylo tolik vášně a touhy vyjádřeno třeba jen jednou nenápadnou větou, nebo pohledem. (17.04.2014)

Popísal by som to asi takto: Pár minút zaujímavých, potom obrovská halda zlátaniny, potom opäť pár minút fajn... a tak stále dookola. Jednoducho vo všetkom je na prvom mieste nuda. Dokonca podozrievam autorov, že to bolo ich zámerom. Výprava a dobové reálie ale boli skvostné. Iba vďaka nim veľmi slabý priemer. A zabudol som, Ralph Fiennes tu stál za prd. 50/100 (05.09.2023)

Komorní pomalý film se všemi klady i zápory které k tomu patří. Potěší příjemná civilní kamera Roba Hardyho. Fiennes pomalu vyplňuje mezery mezi řádky, skvěle pracuje s návodnou hudbou i tichem a míří k nevyhnutelnému konci. Sonda do milostného života Charlese Dickense, která neurazí ani nijak zvlášť nenadchne. Žádnou vášeň ale nečekejte, film je až na pár výjimek stejně konzervativní jako ta doba a nenabízí příliš vyhraněných konfliktů. Možná i ke vlastní škodě. (24.03.2014)

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá. (30.05.2014)

Ralph Fieness je excelentní herec, jeden z těch nejlepších doby, ale zatraceně špatný režisér. Už druhý film, který se nese v duchu takové té tradiční, až shakespearovské, dialogovky, navíc s dobovou atmosférou, ale situacemi, které jdou úplně mimo Vaše chápání. Film, co děsně nudí a když už Vás chce šoknout neštěstím, tak to udělá tak blbě, že se Vám chce spíš smát, než brečet. (14.05.2021)