Hobit: Bitka piatich armád

Tak ráda bych poslednímu dílu z další velkolepé "Trilogy Saga" pana Jacksona udělila 4 hvězdičky, ale prostě nemůžu. Obsahově je na tom totiž Bitva pěti armád stejně kvalitně jako předchozí dva díly. Scénář také neztrácí nic ze svých kvalit. Vizuál je ohromující. A tím se dostávám k bodu úrazu. Vizuál je totiž ohromující až příliš. Všechny ty scény a bitvy, zejména příchod Saurona, jsou fenomenální, jenže... Divák už je natolik zhýčkán CGI, jemuž neujde téměř žádný blockbuster, že už mu to přijde jako standard, norma. A v tomto díle bylo všechno natolik vyumělkované, že už mi to všechno přišlo jako nějací CGI kýčovití zahradní trpaslíci. A Legolasův Face-Lifting je opravdu síla. V tomto filmu snad nebyly žádné skutečné záběry, žádná reálná, nádherná příroda Nového Zélandu. Kam se člověk podíval, tam se na něj zubilo CGI. Korunku tomu dosadil záběr z filmu, který v pohodě najdete na netu, na němž je armáda Elfů, kteří vypadají jako naklonovaní, všichni stejní. Vypadá to, že v tomto filmu si Peter Jackson nedal žádnou velkou práci s obrovským komparzem, jako tomu bylo kupříkladu při Bitvě u Helmova žlebu. Pán prstenů měl srdce, ale tento poslední díl mi připadá, jako by o něj Hobit přišel, jakoby ztratil svou osobnost. Je to vizuálně tak dokonalé, vyžehlené, digitálně upravené, všichni mají obličeje tak čisté a bez chybičky, jako panenky, že mi až chyběla nějaká ta lidskost, nebo jak to říct. Rozhodně neříkám, že mě poslední díl zklamal, jen se to všechno zbytečně topí a ztrácí dech pod nánosy triků. (04.10.2015)

Cestou z kina se mi hlavou motaly luxusní fráze do komentáře, ale teď jsou fuč a zůstala jen blažená vzpomínka na jedno z nejlepších fantasy, jaká kdy byla k vidění. Už nevadilo, že jde o vyfintěné trpaslíčky a zapomenutelnou křivdu. Byla to Středozemě v celé své kráse. Poprvé na mě dýchly stránky knihy (vidíte, na některé fráze jsem si přece jen vzpomněl). Filmu lze sotva něco vytknout. Od souboje elfích velitelů a Sarumana v Dol Gulduru, kdy zapudili Saurona do Mordoru, jsem věděl, že se jedná o výjimečné zpracování, které nemá obdoby. Pochopíte, kam směřovaly předchozí díly a uvědomíte si, že to celé jaksi vyzrálo. Samotná bitva pod horou měla neskutečný náboj a byla i chytře zpracovaná (celá bitva, lokální souboje, humorné vložky) včetně jedinečného vizuálního zpracování. Pokud jsem se díky filmu Gravitace ocitl na hodinu a půl v kosmu, tady jsem se na dvě hodiny ocitl uprostřed bitvy pěti armád Tolkienova světa. Takový je názor diváka, který jinak Jacksonovým zpracováním Hobita nedal nikdy pět hvězd. Jednou z nejlepších postav byl pro mě kupodivu Thranduil, který v druhém díle ode mě odešel s jmenným seznamem pohlavních orgánů. Když se však jako hajný Robátko hnal do boje, byl to vůdce elfů s veškerou svou majestátností a vy jste v tu chvíli věděli, že s ním to vyhrajeme. Hned za ním Thorin a jeho dračí nemoc, Bilbo na svém průměru a v neposlední řadě solidně pojatý Bard. Nejhorší postavu tam nenajdete. Snad jedině Legolas a jeho Kundabád a digitální tupouni. Ale což, už jsem si zvykl. (13.12.2014)

Odfláknutá bitka s drakem mě mrzí asi nejvíc. Ne že by nevypadala dobře, ale nešťastné umístění do úvodu jí bere potřebný švunk a je příliš krátká. Bitva pěti armád, která pak zabírá největší pasáž je technicky samozřejmě promakaná, dokonce místy strká Pána prstenů do kapsy, ale je zbytečně dlouhá a ve své podstatě nedůležitá. Necítil jsem onu osudovost. Nejlepšími pasážemi jsou skromné rozhovory Bilba a Thorina, které dávají celému třetímu dílu jakýsi smysl. Třetí díl trpí rozdělením nejvíce. Nefunguje sám o sobě a zbytečnosti (místostarostovy dementní vsuvky) překrývají to důležité (co se stalo s Bardem po bitvě?!). Smutné rozloučení se Středozemí zamrzí ve své nedodělanosti. (29.12.2014)

Peter Jackson je vážně šašek. Jak jen si mohl myslet, že natáhne útlou jednu knížečku do tří velkofilmů na způsob Pána Prstenů? Kdyby se nejednalo o příběh z vysoce poutavého a promyšleného Tolkienova světa středozemě, s nejvyšší pravděpodobností by tahle slátanina skončila odpadem. Efekty v bitvě je jediná věc, co je na tomto filmu uspokojivé (i když plné nelogičností). Film je provázen velice otravnými postavami především mezi lidmi a je celkem obtížný úkol se s někým ztotožnit, neboť trpaslíci nejsou zrovna nejsympatičtější bytosti. A to v čele s pološíleným Thorinem. Zbytečná výplň ve formě Legolase, také příliš uspokojení nepřinesla, neboť zde vypadá celkem staře a je to celkem nesympatický egoista, což je v této trilogii celkem populární scénářový balíček. Netřeba dodávat, že se Legolasovo chování zcela vymyká jeho přirozenosti z předchozích filmů. Pak láska mezi trpaslíkem a Elfkou? To už snad nemohou ani myslet vážně. Bylo to trapné a přehnaně se při tom tlačilo na pilu. Co vymyslí příště? Rozdá si to v seriálu černý Frodo s indickým Gandalfem? Mezi klady patří především provedení bitvy, která sice vypadá moc hezky, ale co se vojenské taktiky týče, je uplně nesmyslná. Například: Proč by elfové přeskakovali připravenou štítovou hradbu trpaslíků? Jak je možné že hrstka trpaslíků smířená s porážkou se najednou rozmnoží a rozdrtí drtivou přesilu skřetů když je vede Pavéza? Záchranná akce Orlů je také přitažená za vlasy a o obraně města lepší se nezmiňovat. Meh. A to jsem ani nezmínil, že nejlepší scény byly vystřiženy z kino verze. Dávám 2 hvězdy a jsem opravdu zhnusený! Tým režie toto dílo znásilnil pro peníze na úkor kvality a mírně mi zošklivil dokonce i vydařenou knihu. PS: Prodloužená verze sice nevyvrátí žádné filmové chyby a ponechá v tomto snímku většinu hloupostí všeho druhu, ale stále je to mnohem lépe utvořený celek, na který se docela dobře kouká. Samozřejmě jde především o propracované bojové scény. Special edition: 65% Cinema version: 45% (27.02.2019)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)