Réžia:
Georges LautnerScenár:
Jean HermanKamera:
Henri DecaëHudba:
Philippe SardeHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Georges Géret, Jean-François Balmer, Claude Brosset, Julie Jézéquel, Michel Beaune, Tony Kendall, Catherine Lachens, Juliette Mills (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Komisár oddelenia vnútorného vyšetrovania Borowitz, špecialista na čistky v rámci polície, prichádza inkognito do Nice, aby vyšetril podozrenia, že nedávno zavraždený komisár Bertrand bol v úzkom spojení s miestnou mafiou. A zdá sa, že nebol ani zďaleka sám...Je potrebné usvedčiť vinníkov jeho smrti a očistiť políciu. Borowitz má svoje vlastné nekonvenčné metódy vyšetrovania a tak sa rozhodne rozpútať vojnu gangov... (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (303)
Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. ()
Film jsem viděl poprvé, když kdysi každou sobotu dávali na České televizi Film na přání a Policajt nebo rošťák většinou vždy zvítězil. Viděl jsem ho mnohokrát a snímek má svoje zvláštní a neopakovatelné kouzlo. A hudbu. Ta tomu dodává pravou noirovskou atmosféru. A samozřejmě bezchybného Belmonda, který si i v tomto filmu veškeré kaskadérské práce zahrál sám a nepotřeboval dubléra. Je to borec a tady mu to sedne jako vždy a jeho hlášky nemají chybu. I další herecké obsazení je dokonalé (zejména krásná Marie Laforêt, která hrála i ženu zaletníka Belmonda ve filmu Veselé velikonoce). A ještě jedna sakramentsky silná stránka tohoto filmu je prvoligový český dabing v režii K.M.Walló. Kvalita největšího kalibru, ostatně dříve to byla nase devíza. Teďka - radči mlčet a tiše nadávat. ()
Šarmantní Jean-Paul Belmondo přesně tak, jak ho mám rád - žoviální komisař, nonšalantní svůdník, výřečný a lehkomyslný rošťák, který pro ránu nejde daleko. Řekl bych, že právě v tomto filmu je to zřejmě jeho nejtypičtější role. Takže když se chci nechat příjemně a vkusně pobavit, mám naprosté jasno. ()
V motelu je zavražděn komisař místní kriminálky, ale vše je naaranžováno jako nehoda na silnici. Proto přijíždí do přímořského letoviska divizní komisař, aby vše vyřešil, přičemž se zamiluje a navíc musí vychovávat nezvedenou dospívající dceru. Nejen pohodová atmosféra, ale i sympatický charakter hlavního hrdiny, spíše klukovsky rozverný, nad věcí, který však dokáže v těžké situaci zvážnět. A navíc zde hraje moje oblíbenkyně Marie Laforet. ()
Zde (u belmondovek) musím říct, že je dabing na místě. Jirka Krampol jím prostě žije. A tento dabing je vlastně jako originál a to proto, že především francouzské komedie se u nás pouštějí takřka od nepaměti a lidé jsou prostě zvyklí. Jinak zde typický Belmondo - okouzlující, šarmantní a vtipný. Typická role jemu šitá na míru. Velice jsem se bavil, a protože jsem byl v alkoholové náladě, určitě si film pustím ještě za střízliva. ()
Galéria (51)
Zaujímavosti (20)
- Poprvé Jeana-Paula Belmonda (Antonio/Stanislas) režíroval Georges Lautner. Celkem spolu natočili pět filmů. Následovaly filmy Kašpárek (1980), Profesionál (1981), Veselé Velikonoce (1984) a Neznámý v domě (1992). (classic)
- Když Stan Borowitz (Jean-Paul Belmondo) telefonuje v hospodě s Křupanem, poté co rozlil všude benzín, tak telefon je hned vedle malého automatu na žvýkačky. Jakmile škrtne sirku a utečou pryč, tak telefon zmizí. (OndrejKW)
- Jméno spisovatelky, kterou ztvárnila Marie Laforêt, Edmond-Puget Rostand, vychází ze jména autora např. „Cyrana z Bergeracu“ Edmonda Rostanda. (MrHousenka)
Reklama