Bláznivý Petríček

Rozum mi ide zastať. Aké že sú to kvality tohto diela? Trápny, ujačený, nudný, nezrozumiteľný, grotesktný road movie, v ktorom sa Bébel zrejme vyskytol nechtiac, čo možno paralelne porovnať aj s poslednými sekundami jeho postavy v tomto filme. Prečo niekto vôbec obdivuje všetky tie Godardove hovädziny? (28.02.2018)

Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře. (18.04.2016)

K bezúhonnému vstřebání Godarda je třeba být levicový Francouz nebo hardcórový intouš. Ideální je kombinace obou. Ostatní se mohou pokusit se alespoň na tu jeho vlnu co nejblíže naladit. Ani to však nezaručuje, že i náročnější publikum (o konzumním nemluvě) nebude režisérovým osobitým volnomyšlenkářstvím umořeno. Což mě konkrétně postihlo u Alphaville. Bláznivý Petříček naštěstí nestravitelný není. Naopak. Tato nápaditá, více-žánrová hříčka s divákem byla pro mě překvapivou lahůdkou a to nejen díky Bebelovi. Pouze ty muzikálové vsuvky mně jaksi vázly v krku. (28.06.2011)

Kritické zamyšlení nad dvěma problémy, a to nad materiální kapitalistickou společností a vztahy mezi jednotlivými lidmi v ní. Režisér (a jeho prostředictvím i hlavní postava Ferdinand) je unaven nepodstatnými materiálními aspekty života, které ale jednoznačně dominují celé západní společnosti, a kapitalismem neustále něco nutícím, bez svobody samostatného uvažování a rozhodování. To znemožňuje prožívat opravdu hluboký život, dotknout se této hloubky či tuto hloubku vůbec zaznamenat. Důsledkem pak je neschopnost komunikace, neporozumění, odloučení od společnosti i od jednotlivých lidí, odlidštění společnosti a uvažování lidí, pochybování o jiných lidech i nedůvěra k nim. Hlavní postavy se proti takovému řádu vzbouří, marně se snaží dojít k hloubce ve svém životě, ovšem sami se silou zvyku nedokáží s touto náplní života vyrovnat a samotný systém (který nemá rád neposlušnost) je zničí. Nemožnost vyvázat se z takové společnosti pak vede kulturněji založené jedince buď k idealistickému životu ve vlastní fantazii či k jakoukoli naději ničící existenciální krizi. Film byl velmi dobře zahraný (perfektní Jean Paul Belmondo i výborná Anna Karina), myšlenky byly zajímavé, ale ocenil bych lepší uspořádanost. Ani tak nemám na mysli příběh, spíše by se hodila nějaká jasnější uspořádanost obrazů a myšlenek, jak právě Godard předvedl například výborným filmem Socialismus. (29.07.2013)

Improvizovano-intelektuálny experiment s nulovým obsahom deja, za to s množstvom hlbokých myšlienok, dialógov i monológov, až začali byť pomaly strašne neznesiteľnými, a to ani nehovoriac o mimoriadne častom opakovaní mena Petríček/Ferdinand, čo vskutku ešte viac podtrhlo celkové pohŕdanie týmto filmom, kde si taktiež zahrala i režisérova manželka Anna Karinová, o ktorej si mimochodom myslím, že vôbec nie je dobrou herečkou, minimálne aspoň v tomto ponímaní som mal konkrétne taký pocit, keď si zároveň už etablovaný herec Belmondo, bohužiaľ, opäť pripísal ďalšiu filmovú zbytočnosť na svoje konto, ktorých celkovo nadobudne o niečo viacej, čo budem pravdepodobne a postupne pozorovať počas toho, ako sa budem následne venovať ďalšej, hercovej filmografii, kedy pevne verím tomu, že sa neskoršie postretám i s „pravými opakmi”, než to bolo zrovna v prípade Bláznivého Petríčka, ktorý mi neuveriteľne vysal vnútornú energiu, až som si musel urobiť silnejšiu kávu, ktorá ma doslova naštartovala k tomu, aby som si „zgustol” na tomto neblahom kinematografickom počine, no podotýkam, že oprávnene. Nie každý film, v ktorom si zvyčajne zahrá Bébel, automaticky stojí za väčšiu pozornosť, čo je holý fakt, s ktorým sa musím už priamo teraz, či chcem alebo nechcem, zmieriť, no ešte mám určite stále čo doháňať, a tak pozitívne očakávania stále prevládajú nad tými negatívnymi, ktorým budem veľmi rád čeliť. Jednoducho sa jedná o veľké výzvy, pred ktorými sa divák nesmie zľaknúť, ba práve naopak, a o tom je nielen kinematografia, popri ktorej síce uvidíme množstvo vynikajúcich filmov, ale aj ich (a)typické „opozitá”, ale súčasne o tom je i život, ktorý nám ponúka nie vždy to dobré... PS: Godardovi asi nikdy neprídem na chuť tak, ako jeho kolegovi Truffautovi, ktorého mám umiestneného medzi najobľúbenejšími režisérmi. (29.07.2022)