Klec

Chycen do klece. Ocitávající se v tísnivých prostorách zamřížovaného sklepu, ale současně v kleci pořád trvajícího vztahu bývalého manželství. Celý čas jsem váhavě uvažoval, zda ze strany Heleny šlo o pomstu, projev nenávisti nebo naopak šíleně neutíchající lásky a potřeby být spolu i pár let po rozvodu... a stejně tuhle nejednoznačost lze na snímku ocenit, protože časem totiž vypadá, že ani samotná Helena nemá úplně jasno, jak si chce po tak originálně krutém činu se svým bývalým mužem nadále počínat. Hutné minimalistické drama přejde po počáteční zdánlivé legrácce k drsnému vyústění. Pohltí, nechává přemýšlet a nepustí prakticky až do samého konce, podobně jako Kočka z roku 1971 od tohoto režiséra. Ingrid Thulin, z jejichž očí a pohledů zde šel na mne jednou až nechtěný soucit a jindy zase strach a bezočivost, si odskočila od Bergmana do Francie, aby vytvořila v tomhle osobitém psychologickém dramatu zajímavý kontrastný pár s Linem Venturou. Bylo úžasné sledovat oba herce, kterým k silnému a působivému projevu vystačily mnohdy pouze pohledy, a minimálně napínavé sledovat i příběh, z něhož jsem si sice i po roce dost pamatoval, ale nečekaný závěr mě i napodruhé překvapil. Ačkoliv ten jakoby patřil do jiného, spíše komediálního žánru... 90% (25.01.2020)

"Jestli jsem slepý tak proto, abych se neztratil." Pokud by mne má ex- zavřela do klece, tak bych čekal nějakou sexuální laskominu, možná bych se i těšil, ale tohle bylo o něčem jiném. Jenže o čem? Julien to neví a Helene se škodolibě nechce vymáčknout. Doufal jsem, že to bude něco zásadního, velkýho a myšlenkově dokonalýho, ale není. Je to jen netradiční řešení běžný situace, u který jsem pouze s napětím čekal, jestli ho ona zabije nebo zabije on ji nebo já umřu nudou ještě před vyvrcholením. Dopadlo to poměrně nečekaně, ale ten konec se plížil velmi pomalu. (08.06.2021)

Kdyby existoval žánr "hysterický, tak bych tam Klec rozhodně zařadila. Z Héléne taková ta tichá hysterie přímo čišela od samého začátku a skoro se přenesla i na mě, protože po chvíli jsem byla nervní už z každého zvuku, který jsem zaslechla, od operní árie z gramce až třeba po tekoucí vodu z hadice. Ingrid Thulin moc neznám, ale zahořklou bývalou manželku Juliena hrála výborně. Škoda, že je tenhle snímek skoro neznámý, protože nejen, že je samotný příběh poměrně originální, ale sledovat Juliena v podání Lina Ventury je už sám o sobě nezapomenutelný zážitek. Na to jak má hlavu bezmocně opřenou o volant v autě asi nezapomenu. Vynikající postupná gradace až do finálního konce, který snad nemohl ani jinak dopadnout, byla už jen třešničkou na tomhle malém filmovém dortíku. (17.02.2014)

Ingrid Thulin tu asi nebude náhodou, Bergmana z toho cítiť na sto honov, ide o také kratšie Scény z po-manželského života. Zápletka je veľmi jednoduchá, ale úderná, až sa čudujem, že nenapadla pred Klietkou samotného Švéda. Je dobré, že sa toho nedozvieme príliš o minulosti bývalého páru a čo-to si treba domyslieť. Oči oboch protagonistov nám totiž umožnia nazrieť dostatočne do ich duší a myslí a po chvíli zabudnete, že sledujete známych hercov a budete vnímať iba charaktery. Nebudete sa stavať na jednu či druhú stranu podľa toho, či ste chlap alebo žena, ale podľa situácie a toho, čo vám postavy povedia v dialógoch. Záverečný akt nedokáže udržať dusnú atmosféru prechádzajúcej hodiny, ale to môžeme pripočítať snahe dej zmysluplne ukončiť, ono v skutočnosti by sme možno museli na vyvrcholenie čakať aj roky... (10.09.2018)

Feministický film, vzniklý v době nově vzedmuté vlny feministických hnutí v polovině sedmdesátých let. Zatímco v klasickém narativním filmu je muž vnímán jako aktivní postava, zde je tvůrcem příběhu posouvající děj dopředu dominantní žena. Takovou ženou je v tomto případě pečlivě vybraná švédka Ingrid Thulin (dvorní herečka Ingmara Bergmana). Evropský charakter filmu je cítit z každé sekvence. K dokonalosti něco chybí, ale bezesporu toto komorní drama poskytne solidní filmový zážitek. Produkce: Lira Films (07.01.2017)