Fulmaya, dievčatko s tenkými nohami

Opravdu milé překvapení. Dorota Nvotová je prostě živel. Film/dokument měl spád, skvělou hudbu i kameru. Po skončení projekce jsem měl pocit, že jsem nabitý nějakou zvláštní pozitivní energií. Přirozený a svérázný projev hlavní aktérky byl naprosto okouzlující. Viděno: 23.05.2013 (ČSFD projekce). Mé hodnocení: 95%. (22.05.2013)

Hodnocení tohoto dokumentu se bude odvíjet od divákových sympatií k Dorotě Nvotové. Její náhled na svět a život je totiž tak svérázný, že rozhodně nesedne každému a pro mnoho lidí bude problém se s ním ztotožnit. Vzhledem k mému hodnocení je asi jasné, na kterou stranu se přikláním. Nvotová mi totiž přijde opravdu až příiš naivní a nevyspělá. Když jí někdo okrade a ona řekne, že je nadále důvěřivá a když je někdo "kokot", tak je to jeho problém, zdá se mi to dost dětské. I proto mě dokument neoslovil, tak jak by měl, i když musím uznat, že do kina se hodí a natočen je poměrně slušně. Výpomoc zrychlenými záběry je fajn a trefná, hudba se taky povedla a ani opakování jednoho motivu mi nějak zvlášť nevadilo. Jenže ze samotného Nepálu tu je paradoxně strašně málo a je to spíš ukázka toho, jak žijí chudí lidé v Asii. Chybí mi tu nějaký konflikt, něco, co by film oživilo. Škoda, že se autorka nevěnuje taky tomu, proč se Nvotová rozhodla odejít do Nepálu a jestli jí to nějak pomohlo. Tohle se bohužel nedozvíme a film tak působí kuse a nehotově. Naštěstí není moc dlouhý, takže se dá vydržet bez problémů. Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu to vidět nemusím a nic moc to ve mě nezanechalo. 50% (22.05.2013)

Dorota Nvotová si natočila takový celkem osobní film, což je hezké, je tu i nějaké poselství, které má smysl, podíváme se i na to, jak život není jednoduchý, ale nemůžu si pomoct, mě tenhle snímek prostě moc nebavil. Sem tam jsem si ale říkal, že ta hudba je skutečně povedená. Ale jen sem tam, jinak mě nic moc nevytrhlo. (16.02.2018)

Asi takhle: Fulmaya určitě není nezávislý dokument, který nestranně zkoumá nějaký fenomén, problém nebo stav věcí. Je to osobní zpověď mladé a citově nestálé umělkyně Doroty Nvotové, která se pravdu povědíc ve střední Evropě poněkud nudí a neví, kam nasměřovat svou energii. Vyráží proto až do podhůří Himalájí šířit dobro. Bohužel šíření dobra v podání Doroty Nvotové poněkud připomíná boj proti zlu Daniela Landy - svou sebestředností, pozérstvím, neschopností sebereflexe a nedostatkem trpělivosti. Dorotka má něco společného s hrdinkou snímku Bůh je velký, já ne v podání Audrey Tautou, která v rámci hledání sebe sama dokázala v jednom snímku vystřídat všechna světová náboženství. Motiv odchodu z domova a roztěkaného nalézání smyslu života mi připomněl známého malíře Paula Gauguina. Toho tak unavovala měšťácká domovina, kde lidé jen tak nezáživně chodí do práce, vychovávají děti a starají se o přestárlé členy domácnosti, až se jal objevovat exotiku. V Tichomoří jedl evropské konzervy, důsledně uplatňoval evropská měřítka, naprosto se nesnažil chápat místní souvislosti a učit se od místních kultur, zato hledal, a to dá rozum, že spolehlivě nacházel, idealizovaný ráj, který si vysnil už ve Francii a který se na hony vzdaloval přízemní realitě. Podobně jako Nvotová vyráží z Evropy tisíce mladých lidí, jen o tom obvykle nepíšou knihy, netočí filmy a nestávají se (značně diskutabilními) symboly dobročinnosti. A propos, když už jsme u té charity, moje firma má charitativní program Čas pro dobrou věc, kdy zaměstnance navleče do triček s firemním logem a nechá je pomáhat seniorům, aby se posléze prezentovala jako společnost se sociálním cítětím a dobře tyto aktivity reklamně využila. Nic proti tomu, ty peníze a energie lidí se daly použít i nesrovnatelně horším způsobem, jen mě tento způsob konání dobra nenaplňuje obdivem a snahou se k němu přidat... Celkový dojem: 10 % za nulové emocionální ztotožnění s Dorotkou (hezky to vystihuje věta z komentáře uživatele Mahalika: "Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte."). (17.06.2013)

Kamera dobrá, ale hrdinka je pěkná pí.. hloupá, a to, že ji dokument zobrazuje jako nějaký vzor, je naprosto neobhajitelné. Chybí mi polemická stránka. "Hrdinka" dokumentu celý život utíká, aby když to vypadá, že se našla v Nepálu, při prvním náznaku potíží opět prchne zpátky, místo aby pomohla těm, co ji teprve teď opravdu potřebují. Ze symbolů si to zaslouží spíš otazník a vykřičník, ne srdíčko. Typická ukázka hlupáka ze Západu, který je přesvědčený, že splynul s cizí kulturou, ale ve skutečnosti si ji idealizuje a její reálné podobě odmítá čelit. Navíc dokument jaksi zapomíná vysvětlovat, co se vlastně děje, takže jsme neustále uváděni v mylné dojmy a tím divněji působí, co vidíme. Například když je hrdinka prezentována jako samaritánka, která by se pro chudé rozdala, a najednou si za tučnou hotovost kupuje fungl novou motorku (s tím že neříkám, že si ji neměla koupit, ale že tato scéna nedává smysl vzhledem k vykreslování Nvotové a je matoucí). Jen si představuju, jaký majstrštyk by z tohohle materiálu udělal Werner Herzog. (21.05.2013)