Únos Natasche Kampuschovej

3096 dní je pozoruhodný životopisný film, který nás nechává nahlédnout do 8 let života nejznámější oběti únosu na světě. A toto právě přidává tomuto filmu na síle. Právě ten pocit, že to, na co se díváte, se opravdu stalo. Jak mladé verze Nataschy, tak dospělá verze jsou skvěle obsazené a odvádějí skvělý výkon. Celkově se tedy jedná o skvělý film, která stojí za to vidět. (20.11.2020)

Příběh je to strašidelný, dívka neuvěřitelně silná..nejspíš i zapracovalo to čemu se říká "Stockholmský syndrom"... A pro rodiče též peklo na zemi... Antonii Campbell-Hughes která hrála https://www.csfd.cz/tvurce/262679-natascha-kampusch/ bylo v době natáčení  30 let a přitom hrála 14 letou Natašu.Snad z obav režiséra, že by tak mladá dívka roli nezvládla. (06.01.2019)

Není to dokument a hraný film, byť podle skutečných událostí by měl trochu víc pracovat s hercem. Hlavně představitel Priklopila mě nějak moc nepřesvědčil, ale třeba se tak opravdu choval, co já vím. Únavné bylo neustále odstraňování a opětovné vracení překážek, které maskovaly úkryt Natashy. Nevím, jaký bych musela být psychopat, abych tohle pořád znovu absolvovala, ale jako diváka mě to uondalo. (16.06.2015)

Na toto si veru ešte každý dobre pamätá. Bolo len otázkou času kedy sa po niekoľkých knihách napokon dočkáme aj nejakého filmového spracovania. Tak tu to máme. Príbeh napísal sám život, a tak už bolo treba len tých 3096 dní natlačiť do 109 minút - teda vybrať to najpodstatnejšie. Na mňa však celý film pôsobil dosť priemerne a neviem ako u iných, no u mňa vôbec nevyvolal tie emócie ako by som práve od takéhoto príbehu čakal. Celé mi to prišlo akési ťažkopádne a vôbec sa to nenieslo v takej atmosfére, aké by bolo potrebné. Na druhú stranu sa mi páčilo, že únosca Wolfgang nebol počas celého deju vykreslený len ako vyšinutý a zvrátený fanatik, ale mal aj svetlé momenty, počas ktorých si chcel získať Nataschinu priazeň. No ako celok tento film na mňa pôsobil viacmenej priemerne. (03.05.2014)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)