Kdysi byli bojovníky

Smutné sociální drama na trošku otřepané téma, muž - tupé násilnické hovado a žena - nebohá milující manželka a matka. Etnické nuance ponechám stranou, nepřijdou mi nijak zvlášť podstatné. Podobné příběhy prožívají všechna lidská plémě. Je totiž naší přirozeností býti hlupáky. Potud vše naprosto v pořádku. Pohybujeme se však v čisté, leč realitou pochopitelně nasmrádlé, fikci a autor se nám tedy snaží něco sdělit, nikoliv pouze popsat. A právě díky onomu sdělení Kdysi byli bojovníky štítivě zavrhuju . Nechci spoilerovat, ale jinak to nepůjde. Matka, která má možnost ochránit své děti, ale jen díky své sebelásce to udělá až za cenu zcela zbytečné nejvyšší oběti jednoho z nich, je horší zrůdou než primitivní původce jejich trápení. A tady? Darmo mluvit. Myšlenkový odpad, formální pětka. Tři. Filmová Výzva 2015 od emma53 (30.10.2015)

Měl jsem dosti rozporuplné dojmy při sledování tohoto snímku. Film začíná záběrem na rajsky krásnou přírodu, ale záhy se pozornost kamery upře na peklo v ulicích. Chvílemi se mi Once Were Warriors líbil dost, ovšem často se střídaly pasáže, kdy můj dojem nepřevyšoval 3, někdy dokonce i 2*, ovšem ke konci mě film opravdu dostal. Od scény Bull & Grace začal být tento počin velmi zajímavý a ke konci také silný. Příběh obsahuje několik drsných scén, což dodává na autenticitě. Krásně je tu ukázán také vliv alkoholu na chování manžela, který má velké svaly, ale žádný mozek a po požití se stává psychopatem. Finální pocity mám tedy kladné a mohu dát s čistým svědomím 4*. (03.07.2014)

Krutá realita. Bez příkras, filmových obchvatů, amerického patosu a dělání hrdinů z lidí, kteří jimi prostě nejsou. Po duševní rovině neuvěřitelně silný a objemný snímek, který uvrhne do deprese nikoli falešným nátlakem a zobrazováním fyzického utrpení, nýbrž prostě tím, že všechno, co se v něm stane, každou slzu, ránu, výkřik i zvrat, mu jednoduše uvěříme. Primitivní příběh a nápadná roztahanost některých scén mi sice brání dostatečně ocenit OWW z hlediska filmového umění, avšak o něj tady zase tolik nešlo. Tohle je především o dech beroucích hereckých výkonech, o lidském svědomí a o chudinské čtvrti Nového Zélandu, kde by asi každý vyrůstat nechtěl. Klobouk dolů. 85% (30.09.2013)

Patrně světově nejznámější novozélandský film všech dob (pokud tedy nepočítám mezinárodní koprodukce typu Pána prstenů). Kdysi byli bojovníky - už sám název a minulý čas v něm použitý postihuje realitu absolutně. Strhující sociální drama z prostředí sociálně vyloučených původních obyvatel Nového Zélandu. Země dlouhého bílého mraku se změnila v zemi alkoholu a vykořenění. Velmi syrová výpověď o odvrácené straně úžasné lokace na druhé straně světa. Na tomhle snímku je nejzajímavější možná právě ten fakt, že je jeho výpověď tak vysoce univerzální, neboť problémy sociálně vyloučených Maorů, původních obyvatel ostrovů v Tichomoří, jako by z oka vypadly problémům přistěhovalců v západní Evropě, jakož i problémům našich naturalizovaných Romů. Není jednoznačné cesty ven... (03.03.2011)

Už je to dlouho, co by mě nějaký film takovýmhle způsobem dostal, složil, převálcoval, zanechal mě po zhlédnutí třesoucího se a neschopného ve 3h v noci usnout; tak moc neutěšený a nelítostný film pro mě naposledy bylo snad Requiem for a Dream. Celou dobu jsem se cítil jako skrčený někde v koutě, přímo před sebou pozorující postavy, prožíval s nimi každou další ránu od toho rváče (jelikož jsem na film koukal bez jakýchkoliv titulků pouze v "maorské" angličtině, nějak se mi nepovedlo pochytit jejich jména). Velmi intenzivní deprese a krutost s lehce mihotavým světélkem naděje na konci tmavého tunelu. A velmi nepříjemná pachuť, že takovýhle příběhů se mohly odehrát stovky, tisíce, milióny po celém světě. (03.08.2004)