Mrázik

Jednoznačně kultovní pohádka, jejichž hlášky používáme dodnes. Mrazík je zároveň jedinou pozitivní věcí na tehdejším Sovětském svazu (dle mého názoru). Ale přes můj velký odpor k Rusku (včetně SSSR) nemohu v této pohádce snést odporný kýč rusáckých tradic, hlavně co se týče struktury ardhitektury a kýčovitých ruských hadrů, co mají herci neherci na sobě! (28.04.2013)

Nebudu lhát, něco z té ruské estetiky absolutní přeplácanosti se na mně přichytilo. Nevím, jestli za to může explicitně Mrazík nebo něco jiného. Každopádně ty zdobené čelenky, vyšívané šaty, ta krabice s "drahokamy", megadlouhé copy, no někde v mém nitru jsou tyto obrazy pevně usazeny. A ještě nezapomenout, že tam je spousta březových lesů a na to já taky trpím. (02.01.2021)

Rusové jsou velcí umělci a Alexandr Rou je jedním z nejlepších tvůrců ruských filmových pohádek. Tomuto, původem irskému režisérovi, musím vyseknout poklonu, i přesto že byl členem komunistické strany. Mrazík je po formální stránce neobyčejně pohádkový, malebný, poetický i vtipný, herecké obsazení a výkony naprosto dokonalé. Za zmínku stojí též další, méně známá Rouova pohádka „Království křivých zrcadel“, jejíž výtvarná složka je znamenitá. Nebo zpracování Gogolových povídek "Večera na chutore bliz Dikaňki". (26.06.2007)

Mrazík je pohádka, která proslula spíše díky častému reprízování na televizních obrazovkách, než kvůli sobě samé. Pyšný bohatýr Ivan s naivní Nastěnkou doplnění postavami ostatními by nevybočovaly z klasické struktury pohádky, kdy princ se snaží získat svou princeznu a musí při tom překonávat překážky kladené okolím i sebou samým. Přičemž postavy mají vždy jednu výraznou charakterovou vlastnost - Ivan se chvástá, sklerotický Mrazík a chamtivá Marfuša s macechou. Výrazně utkví v paměti spíše výtvarná stylizace místy hraničící s nevkusem. Kýčovité jsou především zimní scény zasněžených lesů a Mrazíkova chaloupka, přeplácaná různými ozdobami, ornamenty spojenými se zimou. Jako u jednoho z mála filmů je u tohoto dabing spíše ku prospěchu, v originálním znění hlasy herců nepůsobí tak výrazně a např. baba Jaga v hlasovém podání Františka Filipovského je nesrovnatelná s původní. Revidováno 1.2.2011 Až doposud jsem měl k Mrazíkovi silné výhrady, po zhlédnutí několika dalších pohádek můj názor ale radikálně změnilo – většina z ních je totiž mnohem kýčovitější. Děj Mrazíka je sice jednoduchý a působí naivně, ale tak je tomu v případě naprosté většiny pohádek. Přestože je Mrazík velmi výrazně výtvarně stylizovaný, tak v tomto ohledu nedosahuje takových rozměrů jako další pohádky Alexandra Roua. Stylizace souvisí i s afektovaností postav, zatímco v Království křivých zrcadel je ministr Abaž celý zelený s bradavicemi jako opradová žába, tak v Mrazíkovi vše vypadá mnohem přirozeněji, ať už jde o chodící stromy nebo zlou Marfušku. (29.12.2005)

"Tatínek mi říká Nastěnko. Sestra mi říká Nasťo. A macecha - ta mi říká: Ty čarodejnice, ty zmije jedovatá!" Jedna z mých nejlepších pohádek. Většinu dialogů znám nazpaměť, na kolejích jsme si to promítali každoročně v kolejním kině a bylo vždy plno lidí i smíchu. V neobyčejné přitažlivosti pro Čechy je hlavně nechtěná parodie okupantů Rusáků v jejich vlastní pohádce, kontrast nepravdivých hogo fogo zpráv přicházejících z nejlepší země (kde zítra již znamená včera), a naopak reality chudobných chaloupek, blátivých cest (kde včera bude i zítra), k tomu odraných mužiků, nehezkých báryšní a nafoukanců s medvědí hlavou. "Když se tak dívám na sebe, tak se musím pochválit..." Ukázka - Váňo, Váňo, Ivane: http://www.youtube.com/watch?v=IfV6sBi7Jtg (22.12.2008)