Unavení slnkom

Nebudu se tady rozplývat tak, jako většina hodnotících, ale nemůžu upřít filmu některé kvality. Ze začátku mírně nudný, ale to po chvilce přešlo a ani mi nepřipadal dlouhý dvě a půl hodiny, utekl celkem příjemně. Z čeho hlavně těží je scénář, který v podstatě za půlkou úplně změní žánr a herecké výkony, mezi kterými jednoznačně vévodí naprosto úžasná malá Naďa. Znova si tohle dílo už asi těžko někdy pustím znovu, ale poprvé bylo opravdu zajímavé. (23.11.2006)

Nejsem si ani trochu jistý, zda jsem všechno pochytil. Myslím, že ne, ale rád si to nechám dovysvětlit, abych mohl přihodit i tu poslední hvězdu, jelikož ač jsem se trochu ztrácel, Unaveni sluncem se mi ohromně líbilo. Popisky k filmům nečtu a tak jsem první půl hodiny nechápal, v čem a kde je ta výjmečnost...ale měl bych být trpělivější - je tam. (07.10.2013)

Film je situován do nádherného prostředí ruského venkova. Příroda, lesy návštěva pláže u řeky, nádherné, neustále slunné počasí (do teď jsem si ruskou představoval pouze jako studenou krajinu), nekonečné pole na konci filmu – to vše působí naprosto uklidňujícím a bezstarostným dojmem, stejně jako harmonické prostředí rodiny Plukovníka Kotova. Opravdu se krásně koukalo na společné večeře, hraní na klavír, výlety, vztahy v rodině, pravidelné hraní her a fotbalu i na úžasný dům, ve kterém rodina bydlela. Na pohled dokonalý rodinný život. I když takto si asi v Rusku v té době žil málokdo. Tak nějak jsem měl v hlavě, že v tomto období trpělo v Rusku více rodin hladomorem než takovýmto blahobytem. Vůbec nejdojemnější na celém filmu byl podle mě herecký výkon malé Nadi, její poznámky, chování, zpívání, družnost, úsměv a hlavně vztah se svým otcem, který byl nejlíp poznat na výletu na lodi. Celý film byl velké herecké vystoupení, ale malá Naďa a její otec – opravdu velmi charismatický a sympatický, kterého ztvárnil sám režisér Michalkov a ukázal, že je universální filmovou osobností, tomu všemu opravdu dominovali. Humorná vložka v podobě řidiče, hledajícího čtvrť, kterou nikdo nezná, se taky moc povedla a aspoň diváka spolu s výstupy malé Nadi (např. Byl jste někdy v zoo?) donutí, během celkem vážného filmu, se pořádně zasmát. Děj filmu má pomalé tempo a po většinu své stopáže udržuje dobrou náladu. Přituhovat začíná až na konci snímku. Ale myslím si, že film by obstál a byl uznávaný, i kdyby se závěrečná čtvrthodina odebrala naprosto jiným směrem a film zůstal pouhým nepolitickým rodinným dramatem. I přes hodně dlouhou stopáž, se člověk nestihne nudit. Mně se film nakonec líbil a několikrát jsem s odstupem času jeho hodnocení zvýšil a Oscar za cizojazyčný film byl asi zasloužený, ale pravděpodobně si toto dílo už v budoucnosti znova pouštět nebudu. U mě za 70%. (01.10.2009)

Ano ach ano, nu tak, chce se skazať, takové filmově krásné, takové michalkovovskoruské... Ale takto se Nikito s dějinami nevypořádáš. Kdyby tento film natočil Michalkov někdy na počátku perestrojkoglasnosti, ještě bych pochopil i když netleskal. Takto jsem velmi na rozpacích. Tady prostě krásné obrazy a krásní herci a krásná hudba a krásné pózy nestačí. Anebo ti Rusové snad opravdu nemají šanci... - - - P.S. Doporučuji inťákům přečíst si něco o stalinismu, ale ať to prosím není Solženicin! - - - P.P.S. Mimo mísu - vybavujete si, jak "pokrokově" nám zcela nedávno servírovali umělecké srdceryvné dokumenty o tom, jak komunisti popravili Rudolfa Slánského? . . . NASSSRAT! (20.10.2005)

Hned v úvodu si zahrajeme ruskou ruletu. Autor a režisér filmu Nikita Michalkov si zahrál i hlavní roli vojevůdce Kotova. CITÁT - Mami! Babičko! Tanky!.......... Jediný den volna a já nemám klid. Unavené slunce sbohem dávalo moři.......... Po půl hodině sledování můžu napsat, že je to možná až moc komické. Takové nepřirozeně parodické. Poukazuje na to, že i v té době měli lidé (asi) smysl pro humor. V dnešní době toho humoru hodně ubylo. CITÁT - Dnes je den něčeho hodně Sovětského........ Druhá půl hodina mi připadala lehce psychologická a trochu zmatená. Skoro celá se odehrává u řeky. (jedna scéna je pak několikrát použita i v následném pokračování) CITÁT - Chemická obrana. Nasadí ti masku....... Třetí půl hodina je celkem smutná. Přiletí i kulový blesk. CITÁT - Taťka říká, že kriket a tenis jsou buržoazní. Fotbal ne.......... Poslední, čtvrtá, půlhodina už je totálně smutná a dramatická. Příběh samotný se odehrává v jednom jediném dni a to v již zmiňované neděli. Jeden jediný a poslední den vlády soudruha generála Kotova, kterého jsme si vlastně po dobu sledování snímku docela zamilovali. Tady já alespoň jo. CITÁT - Máme červánky. Zítra bude pěkný den........... Ve 134 minutě jsem si musel zastavit obraz. Je tu celkem nádherná scéna, která čítá balon, Stalina a jedoucí auto - velice zajímavý kamerový záběr, snímaný z odrazu v zrcadle. Konec jedné a začátek další éry. Jen čas ukáže, která éra byla pro lid lepší. Sergej Kotov, velitel divize Rudé armády byl zastřelen 12. 8. 1936 a rehabilitován 27. 11. 1956. Tak alespoň tvrdí závěrečný titulek. Jenže pak byla natočena druhá část - ale to až za chvilku. (23.08.2012)