Zlodeji bicyklov

Bavily mě takové detaily, jako popelářské auto, rozdávání polévky, jezení chleba s mozzarellou. Celkově je ten film hezký k dívání, vzhled Říma koncem 40. let; je to zajímavé. Jinak v tomto případě šlo filmařům o zachycení neradostné poválečné situace a je pravda, že se to dokonale povedlo. Příběh je velmi jednoduchý, ale předpokládám, že hlavně díky režisérskému umu Vittoria De Siky to není ani v nejmenším nuda, naopak. Z prostého hledání kola bylo vytěženo maximum. Skutečně mistrovská práce s filmovým médiem. (16.09.2009)

Zapomínanou skutečnost klopotnosti hospodářského vzestupu v západní Evropě připomíná tento kvalifikovaný vhled do života italských městských lidových vrstev. Válka utichla, nebezpečí hladomoru bylo odvráceno, dokonce i sehnat bydlení či - neřku-li - byt se stává dosažitelným (minimálně ve srovnání se ZÁZRAKEM V MILÁNĚ). Ale práce je pořád nedostupná a reminiscence na válečná léta a hospodářskou krizi předcházejícího desetiletí zůstávají živé. Takřka dokumentární natáčení - podobně jako v případě filmu ŘÍM-OTEVŘENÉ MĚSTO - názornost a hlodavě drásající přítomnost rodinné tragédie jen zesiluje. Mít kolo znamená pro otce-živitele být vším a mít vše. A naopak. Devatenácté století - jistěže ve významně změněných kulisách a parametrech - má i dnes k naší současnosti, kasinového kapitalismu, virtuálních realit a elektronických plateb blíže, než jsme s to sami sobě připustit. Toto nemilosrdné zrcadlo života nás i po šedesáti letech účinně zbavuje jedné z mnoha našich nebezpečných iluzí. (17.09.2007)

Co u takové klasiky ještě komentovat? Realističtější a neorealističtější film než Zloději kol jen tak neuvidíte. Siluety hlavních hrdinů, neúnavně tápajících v lhostejných ulicích poválečného Říma, vám zůstanou dlouho před očima stejně jako některé konkrétní scény, všední ale působivé. Já mám např. ráda tu zásadní, kdy hlavnímu hrdinovi ukradnou kolo. On se tam chudák moří s tím plakátem, krabatí se mu to, doma nic k jídlu a ke všemu ještě kolo fuč. Je to zkrátka o životě, a když se trochu zamyslíte a zaměříte se na mezilidské vztahy, tak nejen o životě po válce. (10.03.2006)

Ponurý příběh poválečného Říma. Namačkané tramvaje plné nezaměstnaných lidí na pokraji bídy. Lepič plakátů Ricci se svým synem hledají ukradené kolo, na němž závisí Ricciho další zaměstnání. Přestože po sledu mnoha událostí se dostávají až k zloději, kolo nezíská ani po té, co se zoufale pokusí ukradnout jiné a je sám chycen. Protentokrát je vše ztraceno. Příznačné pro toto klasické dílo italského neorealismu, jež vzniklo podle námětu Cesara Zavattiniho je také to, že De Sica obsadil hlavní role neherci najatými mezi nezaměstnanými přímo na ulici, kteří svým výkonem ještě gradují jeho autentičnost. (28.09.2004)

Tady mi nepomohlo ani to alibistické "na tu dobu ...". Na můj vkus je tento film prostě příliš přímočarý, doslovný a prostý. Nijak strhující příběh převyprávěný nijak strhujícím způsobem, žádný drápek, žádná přidaná hodnota. Jako 30-minutovou povídku bych to ještě snesl, ale takhle - hodinu a půl sledovat chlapíka, který hledá ukradené kolo ... (17.05.2010)