Zlodeji bicyklov

Základní dějová linka s ukradnutím kola a jeho hledáním se možná zdá velmi jednoduchá a někdo by si mohl říct, že se na tom nedá utáhnout dobrý film. Opak je však pravdou. Divák je vpraven do situace muže, pro kterého kolo znamená jediný způsob obživy, a proto není těžké pochopit jeho zoufalství, depresi, beznaděj, agresivitu, později stud a ponížení, a to do té míry, že s hlavním hrdinou plně soucítíte a fandíte mu. Ať je to hněv když jde tvrdě po zloději nebo třeba nerozhodnost při váhání nad vlastní krádeží. Navíc nešťastná atmosféra poválečné Itálie, kde je spousta nezaměstnaných a někteří z nich, třeba i slušní lidé, se ze zoufalství sníží právě k nějaké té zlodějně, se podařila velmi dobře vykreslit. Solidní 4*, hvězdičku strhávám za toho malého spratka, který mě neskutečným způsobem iritoval. (02.12.2012)

Máme tu všetko, čo robí Taliansko Talianskom. Kostol, čiže náboženstvo, štadión, čiže futbal a milujúce, patrične rozzúrené ženy- matky, neobjektívne obhajujúce svojich podarených synáčikov, mafiu. A omnoho viac. Postavy v Zlodejovi sa brodia realitou ťažkého povojnového života v porazenej krajine, respektíve v realite, ktorá má predponu neo. Tá môže byť hrdinom úplne ukradnutá, ich životy sú stále tým istým bojom s každodenným strádaním. Zlodeji bicyklov sú veľmi priamočiarym filmom, čo je len dobre a svojou dejovou kostrou sú v podstate detektívkou, kde máme ale namiesto poručíka bežného občana Ríma, ktorý hľadá svoju ukradnutú vec a zlodeja. Nakoľko je ocko jedného z najmilších detí histórie kinematografie šikovným pátračom, sa presvedčte sami. (13.11.2013)

Sledovat bezradnost, zoufalství a beznaděj hlavního hrdiny, jehož jedinou touhou je pracovat a obstarat živobytí pro rodinu je zážitek skličující, jelikož vidíme jen další a další hořkost a zklamání. Boj o vlastní důstojnost je navíc o to těžší, že se neodehrává pouze před ním samým, ale skrze syna i před zrakem budoucích generací. Pro diváka 21. století skrývá na první pohled osobitě krásný Řím 40. let spíše bezútěšnost, ze které již motlitby či Bůh ven nepomohou, ale zatím ani nic jiného... (15.04.2012)

Spoiler: Jak uz nazev napovida - hlavnimu hrdinovi ukradnou kolo a on ho po zbytek filmu hleda! To je ale strhujici zapletka! Nicmene je to kupodivu velmi chytlave a zaslouzene se to muze pysnit oscarem za nejlepsi zahranicni film 1949, navic na to, ze vsichni zucastneni herci byli amateri to dopadlo lepe a realisticteji, nez okolni filmy obsazene tradicnimi drama queens. 7/10 (22.01.2013)

Původně jsem ohodnotil bez záměru komentovat, ale jak si tak zvolna pročítám komenty plný "aluzí", "bariér", "zlomovosti", "absolutního vrcholu neorealismu" a dalších výroků všech místních hlubokomyslnejch filmoznalců, udělalo se mi lehce šoufl. Sbírka komentářů pod "Zloději kol" , toť dokonalá ukázka, že co uživatel ČSFD, to odborník na slovo vzatý. Přitom si troufám tvrdit, že minimálně 90% velkohubejch expertů tak úplně netuší, "čo si vojín Kefalín predstavuje pod takým pojmom Neorealismus." A jestli se v něčem orientujou, pak možná v sámošce za rohem, ale ne v italský poválečný kinematografii. (Tímto se omlouvám dvěma až pěti lidem, kteří mají možná alespoň zhuba ponětí, o čem píšou. ) Já se přidám ke stádu, a budu si bez sebeměnšího uzardění libovat, jaký je ten italskej Neorealismus poušušňáníčko a taky že nic přelomovějšího jsem v životě neviděl. (23.04.2011)