Pianistka

Syrový existencialistický film se strhující Isabelle Huppertovou v roli masochistické a sociopatické učitelky klavíru. Zkoušel jsem číst i knižní předlohu, ale zvláštní styl psaní Elfriede Jelinekové mi příliš nesedl, zato tohle filmové zpracování její knihy mi přijde dokonalé. Vynikající je také zestárlá Annie Girardot v roli Eričiny matky, která má s dcerou poněkud nezdravý vztah. Úžasné těžkotonážní sexuálně-psychologické drama, ve kterém Isabelle Huppert zahrála postavu deviantní pianistky naprosto geniálně. Tleskám! (10.04.2013)

Tak tento obscéní snímek mě opravdu dostal z domečku. Komentář však píšu až druhý den, kdy se ve mě zážitek trochu rozležel, protože na první ťuk bych to asi nezvládl. Vlastně ze všeho toho mě nejvíce zaujalo, že a jak je možné žít v masce, ale čím víc je člověk schovaný za někoho, kým ve skutečnosti není, nemůže to dopadnout dobře. Kolik lidí to asi takhle má? Chápu, že ve filmu byl vytvořen neuvěřitelný kontrast mezi krásnou klavírní hudbou a sexuální deviací, v reálu rozpor asi tak velký nebude. Šílenost...ale nakonec to za shlédnutí stálo. (11.11.2012)

Pianistka se velmi těžko vstřebává a ještě hůř se o ní píše (komentář může obsahovat spoilery). Předně musíme sledovat dva komplikované, vyhrocené vztahy (matka x dcera, učitelka x žák) a navíc v průběhu filmu přehodnocovat názor na jednotlivé postavy. Haneke opět, jak je jeho dobrým zvykem, nechutně manipuluje s divákem, když ho nejprve donutí Eriku za její jednání nenávidět, aby ji posléze učinil obětí prachsprostého, čítankového znásilnění. Na jednu stranu se v tu chvíli vkrádají nebezpečně misogynní myšlenky jako "to má za to", na straně druhé se objevuje lítost a vztek nad bezmocností hlavní (anti)hrdinky, která je navíc do značné míry dílem přehnaně protektivní a incestuálně-despotické matky. Tahle morální facka, kterou nám režisér uštědřuje, není nepodobná té z Funny Games nebo z Tarantinových Hanebných Panchartů (inferno v divadle) a vytváří možná ještě silnější kognitivní disonanci. Nakonec to vše můžeme číst jako tragický příběh o ženské (nebo i obecně lidské) impotenci, kde neschopnost zdravě se sexuálně vyjadřovat úzce souvisí s neschopností plně se realizovat v profesním/uměleckém/tvůrčím životě. _____ Nejprve jsem vůbec netušil jak film hodnotit, ale za takhle výjimečné zprostředkování protichůdných emocí musím jít na max. Haneke je ďábel. (19.02.2011)

Průměrný snímek, který kromě kvalitního herectví hlavní představitelky nepřináší nic přelomového ani moc zajímavého. Michael Haneke považoval pravděpodobně látku o pianistce s SM sklony, která se je rozhodne sdílet s jedním svým studentem, za velmi zajímavou, bohužel výsledek je obyčejný. Film ničím extra nepřekvapí včetně "chutí" hlavní postavy, které vzhledem k dnes poměrně otevřenému tématu "sexu a vše okolo něj" nešokuje a ani nepřekvapuje. Docela překvapující je pro mě délka filmu, která neodpovídá obsahu a je škoda, že film nebyl zkrácen na takových 100minut, v kterých by děj byl více zhuštěný a plynul by rychleji. (20.08.2007)

Obdivuji zdejší uživatele, kteří u tohoto art počinu dokázali vnímat jeho nesporné filmařské kvality i přesvědčivý výkon hlavní představitelky. Odkaz pochopen, leč pro mě těžko stravitelný neb mně se z této studie sexuálního a duševního rozpoložení našich úchylných spoluobčanů dělalo místy blivno a po závěrečných titulcích mi zůstala v ústech nepříjemná pachuť, které jsem se pozbyla až konzumací vychlazeného, chmelového moku. Některé Hanekeho provokující filmy si dopřávám s oblibou v opakovaných projekcích, ale zde se s poděkováním poroučím. „La Pianiste“ již nikdy více. (24.07.2010)