Siedmy kontinent

Michael Haneke a jeho první lekce depresivních obrázků může začít. Celý ten film ukazuje jak se v jedné normální rodině mění nálady, názory a celkově vše spěje k horšímu. Poslední dvacetiminutovka ale utře prdel i zarytým držgrešlým, kteří dokážou ovládnout jakékoliv emoci při sledování filmu. Vystrčí držku do kořán a nechají do ní proudit tuny emocí, který tenhle film zničehonic ze sebe vyrazí. Je to síla a bylo dost těžký ten film vůbec dokoukat a zůstat při vědomí. (20.08.2010)

Alegória na (ne)obyčajný životný stereotyp. Zatiaľ, čo prvá polovica je práve ten typ zcela obyčajného ťahania deja s pár psychologickými otázkami s realitou každého dňa. Rok po roku to stúpa na grandióznej atmosfére s pocitom, že tu niečo nie je v poriadku. Vždy je to viac a viacej depresívne a svojím sposobom bizardné. Postavy uveriteľné, realistické správanie, Hanekeho výber obyčajných nehercov, len pridáva na autenticite. Záverečná 15 minútovka je už len prechádzka peklom. Záverečný podtitulok mi zasadil fakt obrovský odtlačok do mozgu. Nihilizmus v tej najtvrdšej podobe. (23.08.2014)

Osamocené a na první pohled ničím zvláštním nemotivované bloudění v útržcích a detailech každodennosti, doprovázené krátkými zprávami, které jakoby odkazovaly k aktivitám Baaderovy skupiny, a odkazy ke smrti, se postupně ukazuje jako vnější skořápka dlouhodobého a plánovaného procesu spějícího k utajenému a dohodnutému cíli životní cesty, k sebenaplnění prázdnoty negací své existence. Eliminace a destrukce v části třetí je popisována stejným filmovým jazykem a s touž mechanickou lhostejností a chladem jako útržky "produktivně-konzumní fáze" života rodiny. Odtažitost, s jakou jsou zaznamenány lidské každodenní úkony, připomíná přírodopisné behaviorální snímky. Haneke se snaží vynechat tvář a nahradit ji detailem. Kamera se soustřeďuje na opakující se pohyby, pohyby opakované v každé další analogické situaci, čímž zvyšuje pocit vyprázdněné automatizovanosti provázené erupcemi blíže neurčeného smutku. Reakce na přítomnost smrti jsou chladné či vůbec žádné. Jediná smrt, která rozjitří emoce rodiny chystající se přestěhovat na sedmý kontinent, je smrt bezbranných mlčenlivých tvorů, kteří neuzavřeli "dohodu". Sedmý kontinent je opravdu nevšedním zážitkem propracovaným v každém detailu ... (13.03.2011)

Už dávno ma nejaký film tak vnútorne nerozsekal ako toto majstrovské dielo od Hanekeho. Sociálna dráma o rozklade jednej rodiny, ktorá nemôže nikoho nechať chladným. Bezcieľnosť, bezútešnosť a chladné vytriezvenie... Je natočená veľmi dobre, realisticky, pre diváka nie je žiaden problém dosiahnuť empatické vcítenie do charakterov jednotlivých postáv. Je tu množstvo momentov, ktoré postupne budujú chladnú, mrazivú atmosféru od scénky ku scénke a to až do mrazivého pekla kdesi hlboko pod Siedmim kontinentom (manželkin tichý plač v aute, dcéra v škole...). Čo Haneke ubral na racionalite a istej mindfuckovosti snímku (tak ako to je u jeho neskoršej tvorby), to pridal k emotívnej stránke a celkovej dusivej a nepríjemnej atmosfére, výsledkom čoho je drvivá priamočiarosť. Záver je šokujúci, strhujúci, depresívny, presne podľa môjho gusta čo sa týka priamočiarej, chladnej a depresívnej drámy s maximálne realistickým účinkom. Film bude vo mne ešte dlho rezonovať. (29.07.2015)

Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :) (28.06.2007)