Siedmy kontinent

Opět Hanekeho hodně silná káva, jejíž hlavní myšlenku tu stručně, jasně výstižně sespal Artran. Snad bych jen zkonkrétnil - komunikační bariéry ( ať už mezi partnery nebo rodiči a dětmi ), materialismus, denní ubíjející stereotyp života ( drtivou většinu filmu nesnímá herecké akce, ať už obličeje nebo gestikulace, ale předměty se kterými přicházíme denně do styku a neustále se opakující stereotypní činnosti - třeba sekvence v obchodě ...Haneke mluví srozumitelně, není potřeba něco složitě dešifrovat a skoro určitě si každou chvíli řeknete "sakra, tohle se mu povedlo, to znám." Takže pro "depresemilovníky" případně ty, co se vezou na vlně "život stojí za hovno" ( čti lepší už to nebude ) nejspíš pětihvězdičková záležitost, která je navíc bohužel utvrdí ve výše napsaném. A naopak pro požitkáře života film, kterému díky svému "přesvědčení" ze srdce těch 5* nejspíš nebudou moci dát a navíc je ještě více utvrdí v tom, že je ze života potřeba vytřískat co nejvíc...dokud to jde a je chuť...takže, takže za 4 :) (28.06.2007)

Depresivní rodinný stereotyp s degradovanými a deformovanými hodnotami v moderní společnosti a následná bezmoc, přesně jako je v některých případech úděl lidského bytí, kde se lítost střídá s pocitem zhnusení. Siebente Kontinent, první kousek od Michaela Hanekeho, který se dá ještě sehnat klasickou cestou se stal odrazovým můstkem s touto tématikou v jeho kariéře. Jeho přesné vedení kamery s citem pro obraz můžeme vidět již zde. (15.08.2010)

Fiktivní příběh podle skutečný události, kterej je mnohem pravdivější a skutečnější kritikou kapitalismu než cokoliv od Michaela Moora. Zbožňuju Hanekeho záběry na předměty místo postav. Haneke odmítá nechat diváka ztotožnit se s jakoukoliv postavou nebo jí hodnotit, on totiž dlouho postavy mnohdy zabírá jen tak mimochodem a pouze jejich jednající části, zpravidla končetiny, tím dostává do filmu přímo diváka a dělá z něj postavu samotnou. V poslední části mu pak předkládá možný řešení. Emoční síla a deprese z filmu nevychází kvůli aktu samotnému, ale kvůli pocitu diváka, že Hanekem popisovaný svět je totožný s divákovým. Vztahová nefunkčnost je zachycena skrz neochotu komunikovat. Film je postaven na mozaikovitém stylu, kdy až poslední fáze nám podává vysvětlení k opakujícím se sekvencím a záběrům. (21.01.2011)

Siedmy kontinent a 71 fragmentov chronológie náhody sú presným opakom toho, prečo som ako dieťa prepadol filmom. Nulová obrazová poetika, gradovanie príbehu či emócie. Žiadne farby ani tóny. Iba mechanické - hoci intelektuálne brilatné - filozofovanie nad hnusom či nevyspitateľnosťou sveta, úmyselne bezcitne poskladané zo statických, niekedy úmorne dlhých záberov. Bezcitne zostrihané úmyselne, pretože Haneke je rebel a nechce diváka manipulovať tým, čo robí filmy príjemne stráviteľnými (strih) či emocionálne pôsobivými (hudba). (02.06.2017)

Perverzní studie chladnosti, odcizenosti v rodině, kde hrají důležitější roli předměty každodenní potřeby, na které se během filmu díváme v detailních close-upech, než prázdné, nic neříkající obličeje jejich uživatelů. Nihilistický monument, obzvlášt v churavých podzimních dnech opravdu tísnivá podívaná, po které by si to "chtěl jít hodit" i největší optimista. (07.10.2013)