Intimita

Intimita je film trosku jiny - zvlastni... Neni v nem vubec dulezite kolik nahych tel je pred kamerou... Naha tela totiz pouze dotvareji obraz syrovosti a realisticnosti tohoto filmu... Predevsim je to ale film o zivotech dvou lidi kterym se to nekde posralo... A oni z toho ted hledaji cestu ven a jestli ne uplne cestu ven tak aspon nejakou utechu... Film je vazne naturalisticky se vsim vsudy a pusobi v cele sve mire velmi autenticky... Vztah dvou hlavnich predstavitelu je mozna po zrale uvaze trosku prehnany a ne prilis realny (resp. pravdebodobny - normalni) presto vsak filmu verite kazde kazdicke slovo daleko vic nez americkym filmum podle skutecne udalosti... Tento film neni zabava... Tento film je zivot... (28.01.2007)

Uzavřený svět intimně veřejných klícek vlastní výroby. Dá to spoustu práce, udržet (si) strukturu z vratkých lží a lžiček. Vyargumentovat (si) své postavení toho, kdo má být litován. Toho, kterému život hází písek do očí. Konstrukce vylhaného prokvétá každým dialogem, který slouží víc, než co jiného, jako nutnost obhájit sebe před sebou. Tam, kde se soukromé reality srazí, přichází na řadu slzy, popření a s věcí samotnou nesouvisející předmět k uzemění emocionálnìho zmatku. ___ Chtěli jen to, co se jim vzdalovalo. Lhali sami sobě do očí. A to jen pro svou vratkou a ustrašenou realitu, kterou se jednou v osamění zadusí. Jak lidské... (15.01.2012)

Intimita vám možno roztrhne srdce, pretože v skutočnosti nie je až taký chladný film, ako sa tvár. Bohužiaľ, zrejme ho roztrhne len tým, ktorí majú podobnú skúsenosť. Keď som pozeral Horký mesiac, rozhodne som nemohol povedať, že by som zažil to, čo Peter Coyote. No ten príbeh ma napriek tomu dostal. Intimita nie (čo ale neznamená, že nechápem, o čo jej išlo). Škoda, že to, čo dokázal Polański, nedokázal aj Patrice Chéreau. Každopádne to má niečo do seba, zbožňujem krásne pochmúrnu anglickú atmosféru, dialógy majú hlavu a pätu a postavy sú reálne (najviac sa mi páčil Timothy Spall ako manžel). Nanešťastie, za obrovský problém Intimity považujem Marka Rylancea, ktorý sa neskôr po tomto filme v Hollywoode vcelku slušne presadil a vždy, keď ho vidím, spomeniem si na... (28.05.2011)

Separé jednoho dne v týdnu. Odpolední láska beze slov. Obnaženost těl, zahalenost nitra. Za zavřenými dveřmi laskají rozkošníci Jay a Claire v rouše Evině a Adamově své fyzické slasti, hltají intenzivní chvíle prožitku a náklonnosti na vzdor životům tam venku. Intimní rendez-vous anonymních milenců, cizinců vzájemných životů, usazených v limuzíně zběsilé vášně, spalujících požitků, oddaných soukromým hrátkám, plně vysvlečených citové očistě. Milostný akt jako dekorace jediné přístupné komunikace, komunikace křehké vřelosti a rovnováhy těl partnerů, zmítaných v hříšně ostýchavých vlnách rozbouřené řeky sexu. Sex jako dialog niternosti, jako nástroj fyzického uspokojení, jako přitažlivá výheň nebytí vůči slabostem v sobě a smýkavosti okolí. Zbohatlíci fyzické rozkoše, samotáři duševní prázdnoty. Milování fyzické v orgasmu intimity duše. Skromné apartmá nahoty, znalost každého zákoutí těla, silueta citového flirtu. Sexualita jako horlivost libida, rozptýlení, tužba přítomnosti hořící, svíjející se v zákulisí propustnosti tělesného "okvětí," charismatu linie intimnosti emocí. Bažení, bloudění, hledání i úprk vlastní identity prostřednictvím fyzického/citového prolnutí na přivítanou/na rozloučenou? P. S. Mark Rylance ve svém království důvěrností je tak nebezpečně neodolatelný, osaměle charismatický. Otevřený pohled na postelové scény, naturisticky odvážné, není nijak pobuřující, hanbatý. Milování ústřední dvojice volá pouhým dotekem nástinu ke zpřístupnění cesty porozumění, jak /ne/odhalit totožnost pocitů toho druhého. (05.06.2014)

Prvú polhodinu máme pocit, že sledujeme nejaký zvláštny ekvivalent umeleckého porna. Vidíme penis. Vidíme vagínu. Vidíme prsia a vidíme poriadnu živelnú jebačku. Potom nejaké tie epizódky, zo života hlavného hrdinu, ktoré smerujú k ďalšej jebačke. A potom zvrat. Vo filme sa začne niečo diať. To čo nás spája zo všetkými živými ľuďmi na svete je pocit samoty, nutnosť samoty a rovnako nutnosť vzťahu, čím sa samote vyhýbame. Je jedno či toho človeka milujeme, alebo nie, ale občas potrebujeme dotyk, pohladenie, istú dávku intimity aby sme dokázali prežiť, čo i len o týždeň viac. Hlavne, keď naše sny dávno vyprchali. O tom je tento film. Sonda do vzťahu dvoch ľudí, ktorý sa spojili, pretože mali veľa spoločného, ale ich životy išli diametrálne odlišnou cestou. Jeden z mála filmových príbehov, kde platí málo je niekedy viac. Miera reality, skvelé a uveriteľné herecké výkony a bubnujúci the Clash v pozadí tvoria z tohto drsného príbehu zvláštnu poéziu obrazov a emócií, ktorá človeku, ktorý v značnej miere vie vo co go, dokáže prihrať niekoľko zaujímavých otázok na zamyslenie. Určite nie dokonalé, ale v istom smere sa jedná o film, ktorý hovorí o veciach o ktorých nehovorí až tak veľa príbehov a práve preto má pre mňa isté čaro a práve preto sa mi páči. (19.12.2011)