Intimita

Depresivní snímek ze života? Můž a žena si nejvíce rozumí do té doby, než promluví. Pak už jde všechno do háje. Začnou na sebe mít požadavky a zbytek už znáte. :) Intimita je spíše uměleckým snímkem, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Až na pár, řekl bych, zmatených scén, plynula dějová linie hezky zpříma a autorům se dle mě podařilo přesně ukázat daný problém. Nebo danou realitu? 4* - 70% (28.01.2007)

Intimita vám možno roztrhne srdce, pretože v skutočnosti nie je až taký chladný film, ako sa tvár. Bohužiaľ, zrejme ho roztrhne len tým, ktorí majú podobnú skúsenosť. Keď som pozeral Horký mesiac, rozhodne som nemohol povedať, že by som zažil to, čo Peter Coyote. No ten príbeh ma napriek tomu dostal. Intimita nie (čo ale neznamená, že nechápem, o čo jej išlo). Škoda, že to, čo dokázal Polański, nedokázal aj Patrice Chéreau. Každopádne to má niečo do seba, zbožňujem krásne pochmúrnu anglickú atmosféru, dialógy majú hlavu a pätu a postavy sú reálne (najviac sa mi páčil Timothy Spall ako manžel). Nanešťastie, za obrovský problém Intimity považujem Marka Rylancea, ktorý sa neskôr po tomto filme v Hollywoode vcelku slušne presadil a vždy, keď ho vidím, spomeniem si na... (28.05.2011)

Podle mě nejhorší ztvárnění sexu. Vůbec to nebylo zajímavé, vzrušující a už vůbec to nebylo o intimitě. Děj je taky nudný, jako celá atmosféra. Jeden chlap co utekl od rodiny + ženská, která podvádí svého manžela, to mě opravdu příliš nenadchlo. Celé mě to znudilo a otrávilo. Herci taktéž nebyli zas tak skvělí. (14.05.2012)

Mark Rylance mě jakýmsi zvláštním způsobem fascinuje. V anglicky mluvících zemích patří mezi jednoho z nejuznávanějších divadelních herců. Když ho sledujete na jevišti, přijde vám neuvěřitelné s jakou lehkostí dokáže zahrát vše od stárnoucí, zamilované ženy po psychicky narušeného diktátora. Když ho fanoušci po představení osloví, působí nesmírně plaše, na druhou stranu vás ale na ulici sám spontánně pozdraví, pamatuje-li si, že jste na jednom z dřívějších představení byli v obecenstvu. Když si přebírá Tony, má vždy ty nejdivnější proslovy (2008, 2011). A když se konečně dostanu k filmu, ve kterém hraje hlavní roli, je to pravděpodobně ten sexuálně nejexplicitnější celovečerní film, jaký jsem kdy viděla. Dokonce i Shame působí v porovnání s Intimacy v některých ohledech docela nevinně, což je ještě zvláštnější, vezmeme-li v úvahu, že Intimacy o sexu jako takovém primárně vůbec není. Sex tu totiž pouze symbolizuje způsob, jak vyprávět vývoj vztahu dvou lidí, přičemž z každé jednotlivé sexuální scény můžete snadno vyčíst, jak o sobě hlavní postavy zrovna smýšlí. Občas z něj cítíte touhu po větším sblížení, občas provinilost, občas hněv. Intimacy je zkrátka o tom, že se nejméně osamělý můžete cítit s tím, koho prakticky neznáte, a že někdy k vyjádření svých pocitů nepotřebujete slova. A přitom všem je natočen po všech stránkách vysoce realisticky, což je zároveň nejsilnější aspekt filmu i jeho nejslabší místo. (27.06.2013)

Separé jednoho dne v týdnu. Odpolední láska beze slov. Obnaženost těl, zahalenost nitra. Za zavřenými dveřmi laskají rozkošníci Jay a Claire v rouše Evině a Adamově své fyzické slasti, hltají intenzivní chvíle prožitku a náklonnosti na vzdor životům tam venku. Intimní rendez-vous anonymních milenců, cizinců vzájemných životů, usazených v limuzíně zběsilé vášně, spalujících požitků, oddaných soukromým hrátkám, plně vysvlečených citové očistě. Milostný akt jako dekorace jediné přístupné komunikace, komunikace křehké vřelosti a rovnováhy těl partnerů, zmítaných v hříšně ostýchavých vlnách rozbouřené řeky sexu. Sex jako dialog niternosti, jako nástroj fyzického uspokojení, jako přitažlivá výheň nebytí vůči slabostem v sobě a smýkavosti okolí. Zbohatlíci fyzické rozkoše, samotáři duševní prázdnoty. Milování fyzické v orgasmu intimity duše. Skromné apartmá nahoty, znalost každého zákoutí těla, silueta citového flirtu. Sexualita jako horlivost libida, rozptýlení, tužba přítomnosti hořící, svíjející se v zákulisí propustnosti tělesného "okvětí," charismatu linie intimnosti emocí. Bažení, bloudění, hledání i úprk vlastní identity prostřednictvím fyzického/citového prolnutí na přivítanou/na rozloučenou? P. S. Mark Rylance ve svém království důvěrností je tak nebezpečně neodolatelný, osaměle charismatický. Otevřený pohled na postelové scény, naturisticky odvážné, není nijak pobuřující, hanbatý. Milování ústřední dvojice volá pouhým dotekem nástinu ke zpřístupnění cesty porozumění, jak /ne/odhalit totožnost pocitů toho druhého. (05.06.2014)