Cesta nádeje

Russel Crowe sa na staré kolená postavil aj za kameru a naservíroval „vojnovú drámu“, ktorá sa síce tvári veľkolepo, ale skôr než vojnovou drámou je gýčovitou romantickou rozprávkou o austrálskom farmárovi, ktorý sa vydá hľadať svojich troch synov, ktorí padli kdesi v bitke počas prvej svetovej vojny. Nie každý je však druhý Eastwood a tak je výsledok značne rozpačitý. To, že je film skôr komorným príbehom než tou vojnovou drámou by nebol najmenší problém. Problém je ten, že samotný Russel Crowe nemal jednoznačnú víziu čo chce vlastne natočiť a tak film pôsobí, že sám nevie do akého žánru chce nakoniec spadať. Osudová dráma sa tak skoro mení na naivnú romancu s dosť zvláštne použitými flashbackmi do minulosti na fronte. Po príbehovej stránke však ani v jednom momente neprekvapí a od začiatku ide po osi čírej predvídateľnosti. Neviem, či je to chyba knižnej predlohy alebo scenára, prípadne obidvoch, ale samotný príbeh nie je nijako nosný a scenár plný len tých najobohranejších dramatických klišé. Navyše natočené bez nápadu, bez skutočne silnej emócie alebo jedinej vypätej scény. Podporené nezaujímavým televíznym lookom, kde je jednoducho vidieť značné podfinancovanie a nepomohla tomu ani kamera Andrewa Lesnieho (kameraman Pána Prsteňov alebo Hobbita), ktorý musí v mnohých scénach len improvizovať, aby nepôsobili veľmi lacno (viď napríklad piesočná búrka v úvode) a nemôže si dovoliť ani žiadne veľkolepejšie zábery na tureckú prírodu. Po hereckej stránke prekvapivo veľmi slušné, Russel Crowe je herecká istota, no aj taká Olga Kurylenko alebo Jai Courtney dokazujú, že vedie podať charakterné výkony. Akurát sa tu pohybujú v gýčovitej, naivnej story plnej klišé a zbytočne presladených scén (v podstate všetky návraty do hotela), ktorá nijako nestrhne a po chvíli už ani nebaví. Síce som sa tešil, ale nakoniec musím konštatovať, že Russel Crowe sa vo svojom režijnom debute nijako nepredviedol a natočil len priemernú, nezaujímavú rutinu, ktorá síce ničím neurazí, ale ani absolútne ničím nezaujme. Snáď nabudúce, Russel! CELKOVO: 2,5* (5/10) (03.04.2015)

Přesně takhle to vypadá, když vypelichaný Válečný kůň vychlemtá Vodu pro slony. Stihne ho pak jen další nudná a patetická sračka o tom, jak otylý pan Vranae hledá, hledá a hledá. Nejdříve půl hodinky vodu v buši, pak tak hoďku v Istanbulu včerejší den a nakonec v Gallipoli bagruje zeminu, až se z toho zamiluje do Kurvylenkovic Olinky a adoptuje tureckého cigoše. Chápu, že Rasl po vzoru mnohých kolegů urputně zatoužil ukojit své „režisérské“ ambice, ale tak nějak zapomněl najmout si k tomu pořádného scenáristu, schopného dramaturga, soudného střihače a rovněž nějakého vhodného představitele hlavní role. To, jak se dvě hodiny bloncká od ničeho k ničemu s oduševněle moudrým výrazem babičky Boženy Němcové, která zrovna neměla zaražené prdy poté, co se přežrala kysela, byla rozhodně ultimativní kreace jako stvořená například pro koženého Bena s Flekem, Rocca di Siffredia, Bobo Patizóna či jiného velikána s dětskou obrnou závislého na svalových relaxantech, a nikoliv pro kdysi opravdu dobrého herce. Takže Vránao, okamžitě přestaň dělat pičoviny a vrať se s čistou duší komandovat mástry, jinak už ti příště nedopřeju ani tu jednu ránu z milosti a nechám tě se trápit! (14.03.2015)

║Rozpočet $22.5milióna║Tržby USA $4,196,641║Tržby Celosvetovo $38,176,317▐ Russell Crowe opäť len potvrdzuje svoju všestrannosť a ponúka veľmi zručne natočenú vojnovú drámu o hľadaní stratených synov na bojisku v Gallipolách, s citom podaný príbeh, ktorému nechýba štipka rodinnej súdržnosti či aj miestami takej uvoľnenej hravosti, dobrodružstva pri pátraní naprieč cudzou krajinou a príde aj na nevyhnutné emócie, výborne sekunduje sympatická Olga Kurylenko /80%/ (18.04.2015)

Jestli má být Cesta naděje metaforou pro Russellovu režisérskou kariéru, dejme tomu. Ale u nejbližšího rozcestníku by měl rychle zahnout, protože tuhle jeho prvotinu jsem viděl bezprostředně po pohádce a nevšiml jsem si, že by se nějak výrazně změnil žánr... Joshua hledal a hledal, až jsem měl pocit, že má nadpřirozenou schopnost, díky které by dokázal najít i včerejší den. Mezitím Olinka čekala a čekala, až někomu dojde, že obyčejně bývá ve filmech z jiných důvodů než aby v nich hrála, malému chlapečkovi scházel tatínek, synek se nemohl vrátit domů, z nepřátel se stali spojenci, no já měl pocit, že mě ten film pak zaveze domů. Russellíku, příště nebudeme chtít být jen fušéři a natočíme něco s kulema, protože na to máme, okay? (20.04.2015)

Válečné drama, které není ani tak válečným dramatem jako spíš romantickou pohádkou o vydání se australského farmáře hledat své syny padlé v bitvě o Gallipoli. To, že to celé působí věrohodně asi jako sněhulák v poušti, bych dokázal tvůrcům odpustit, nikoliv už žánrovou nevyrovnanost a do očí bijící komerční zpracování. Chvílemi to bohužel vypadá, že ani sami tvůrci nevěděli, do jakého žánru bude jejich počin nakonec spadat, jelikož to, co se chvílemi tváří jako velké drama, se mění v romantickou pohádku s válečnými prvky ve formě velmi zvláštně použitých flashbacků. Ano, je pochopitelně dobré do filmu nacpat nějakou tu romantiku, nicméně by to nemělo být za každou cenu a do příběhu, kam se to absolutně nehodí. Na druhou stranu musím ocenit snahu o věrné vyobrazení prostředí, k čemuž pomohl povedený casting a výběr lokalit. Každopádně se nejedná o žádný průšvih, bohužel Russell Crowe odvedl daleko lepší práci před kamerou než za ní. Moje hodnocení 55%. (12.03.2015)