Cesta nádeje

Russell Crowa si cením veľmi. Ale čo vyviedol tu v tomto filme, za to by si zaslúžil poriadne nasekať. Práznota sa striedala s nudou, veľa trapnych klišé slaďárnych scén, človek sa za celú stopáž nedokázal vžiť ani s jednou postavou, a najhoršie na tom, že som nikomu neveril ani jednu sekundu na plátne. Veľký krok vedľa, nazdar (10.03.2015)

Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape! (26.03.2015)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)

Těšil sem se na pořádnej válečnej kousek z první Světový, ze který těch filmů není zrovna moc. Tak trochu sem doufal, se Russel bude chtít svým režisérským debutem pořádně vyšvihnout. Bohužel mě film vůbec nenadchnul. První bitka byla nepřehledná, krátká a bohužel jediná. Zbytek filmu byly jen kecy, kecy, kecy.... Žádný vyhrocený momenty, žádný překvapení, žádný úchvatný pohledy na tureckou přírodu. Prostě jen kecy, Russel a jeden turek s knírkem :o). Jo, potěšila přítomnost Olgy Kurylenko, tahle brunetka uí udělat dojem. Russel by se měl na režii vykašlat a měl by si počkat na pořádnýho rejžu, pořádnej scénář a pak všem ukázat, že ještě zdaleka nepatří do starýho železa. Všichni dobře víme, že: železo stárne, železo stárne, vono taky železo stárne :o) (17.03.2015)

Pre mňa sklamanie. Russel Crowe je síce stále ten sympaťák a dobrák ako ho poznáme, ale prišlo mi to dosť nezáživne podané (možno to bolo aj prostredím môjho druhého najobľúbenejšieho boha Alaha). V celom filme mi bolo vlastne jedno čo sa tam deje a kto zomiera. Okrem Russella a sympatickej Olgy ma tam nikto nebavil. S akcii divák nič nemá a hľadanie synov, ktorému sa film venuje celý čas ma moc nebral a emócie na mňa tiež nefungovali, aj keď hudba bola celkom dobrá a dodatkový klavír majstra Einaudiho a hlas Lisy Gerard bol fajn. 60% - 3* (11.10.2015)