Bunkr hotelu Palace

Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/Carovy Delikatesy nebo Bessonův Poslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat. (06.05.2024)

Hutnej atmosférickej bizár. Divák se toho dozví tak málo, že i překvapivé rozuzlení, které pravděpodobně staví vše, co si divák o daném fikčním světě dosud myslel, na hlavu, člověka příliš moudrým neudělá. Každopádně je to film podnětný a dá se o něm následně dlouze uvažovat a rozebírat jej. Ale prim hraje ta atmosféra. Už opravdu dlouho jsem neviděl film s tak koncentrovanou atmosférou totálního zmaru, špíny, konce civilizace. Povinnost pro nemainstreamové fanoušky temných koutů kinematografie. (27.08.2013)

Orwellovské téma pro francouzsky. Z filmu srší atmosféra 1984 na sto honů... pardon framů, i když se jedná o jiné téma. Enki Bilal s česko-jugoslávskou krví dokazuje, že v malém prostředí s několika herci jde odehrát zajímavý příběh s "šokujícím" závěrem. Navíc nejen, že má režijní talent, ale literární a malířský. Další tvůrce, jehož uměleckou kariéru bude zajímavé sledovat. (20.12.2010)

Megapodivnost, kde děj naprosto nedává smysl a tak jsem ho vesele ignoroval. Bavil jsem se sebejistým výkonem Trintiganta, ale hlavně totálně depresivní atmosférou. Vše je šedé a absurdní. Nejvíc mi utkvěla tlustá dýchavičná robotka. Byla opravdu veskrze znepokojující. A ty postapokalyptické omalovánky ve scénách na povrchu byly také pěkné. (20.12.2014)

Dosť bizarné, ale svojim spôsobom aj originálne a lákavé, a to z mnohých dôvodov. Jedným z nich je napríklad absencia akýchkoľvek prostriedkov a pomôcok potrebných na pochopenie hlavnej pointy, alebo aspoň k ucelenejšiemu pochopeniu postapo prostredia, v ktorom sa aktéri pohybujú. Nie je jasné čo je to presne za revolúciu, prečo, načo, začo, kedy.... jediné čo je jasné je prítomnosť akéhosi hnutia, ktoré bojuje proti súčasnej prehnitej vláde a veľmi zlý stav životného prostredia (hrozne kyslý dážď). Hlavu sa snaží zamotať aj mindfuckové zamiešanie kariet v podobe robotov, kde na to, kto je robot a kto nie, príde divák až na samotnom konci, to kvitujem. V rámci konca prišlo však jedno veľké sklamanie. Hlavným dôvodom je, že divákovi nebolo umožnené prísť celej veci na koreň, bez poznania obsahu tej správy, ktorú hlavná hrdinka dostala v bunkri, a ktorú mala predať ďalej to asi ani nie je možné. Avšak odhliadnuc od negatív má film jedno obrovské pozitívum - depresívnu atmosféru a prostredie, ktoré pocitovú stránku diváka môže ovplyvniť dosť nepríjemne. Ja mám niečo také veľmi rád, takže týmto mi film náramne ulahodil. 70/100 (01.04.2015)