Mojich posledných 150 000 cigariet

Ďáblovy tyčinky! Zapalte je, pane Bystřičan! Ehm, chci říct, zapalte pod kotlem, ať se oni "obchodníci s lidskou slabostí", tj. nenažraný tabákový průmysl a alibistický stát, zaštiťující se svobodnou volbou páně kuřáka, zapotí i pod jazykem. Člověku je až stydno, sledujíce dokolečka ony vytáčky šiřitelů a přehazování horké brambory, stále jen bez komentáře a bez komentáře. "Cenil bych" vás, přiznat si do kamery, že produkujete "nic než předčasnou smrt", ale takhle? Pf, no nic, jdu zkusit přestát... :-)) Samozřejmě hloupě žertuji. Osobně jsem letitým nekuřákem registrujíc, že je dost těch, jež by rádi přestali. Viz projekce, tuším, že smích probouzející záznam abstinenčních příznaků páně režiséra a hlavního protagonisty v jednom, nebyl u některých náhodný. (15.07.2015)

Ivo Bystřičan pochopil zákonitosti televizního humoru a v kombinaci s vynesením vlastní kůže na trh přivezl na Jihlavský festival jeden z nejvtipnějších filmů. Na hraně mezi dokumentem (zpovídání politiků, lidí z cigaretového byznysu) a estrádou jak ze skryté kamery („cigáro ve veřejném prostoru“) rozehrává překvapivě přemýšlivou story o tom, proč kouříme, jak a kdy se k tomu dostaneme a jak je těžké se z toho dostat (self-shooting cam). Mohl bych mít výhrady, že snímek nejde až do takové hloubky, jak by si tématika zasloužila, ale dostat se přes hermetickou bránu mlčenlivosti lidí z branže by vyžadovalo pravděpodobně undercover operaci. (29.10.2013)

No, přece jen je lehčí přestat kouřit, než dostat objektivní interwiev od jednoho z několika korporátních dealerů nejužívanější drogy na naší planetě. A jelikož je nejúžívanější, tak je legální. Ano, s jistým omezením, které je v praxi stejně ignorováno a společnost je prakticky založena na chtěné i nechtěné toleranci vůči nikotýnovým otrokům. Oddanost té smradlavé, nechutné věci je vskutku u některých případů až fanatická. Cigareta jako absolutní vrchol. Vrchol čeho? Jakési lidské slabosti, nevůle, či přizpůsobení se standardu? Snad každý, kdo kouří, chce přestat, ovšem ono to nejde, i když režisér nám ukazuje opak. Možná, že kdyby každý uživatel drogy, který již nechce býti nadále uživatelem, natáčel svůj "boj" s vlastní vůlí na kameru, byl by výsledek lepší. Souboj psychické i fyzické závislosti lidé raději vzdávají, proč ne, když jsou jich po celém světě miliardy. A profit z lidské slabosti je vždy nejvýnosnější, takže nadnárodní výrobci se mohou i nadále schovávat za naivní prohlášení o lidské dobrovolnosti, či zaúkolované zaměstnance ochranky. Vždyť si jen hájí své právo zásobovat spotřebitele tím, co chtějí. No, chtějí...potřebují k životu, v některých případech, a přesto to nechtějí, ale musí, jinak by nemohli fungovat. Ani doma, ani v zaměstnání. Absurdní závislost si vyžaduje absurdní přístup, řekl si nejspíše Ivo Bystřičan, navlékající se do kostýmku bílo-žluté modly kuřáků a žádající o rozhovor s politiky, či manažery dealerských společností. Základní brzda dokumentu. Ivo není brán vážně a paradoxně hází klacky pod nohy celkovému vyznění svého profesionálně sestříhaného homevidea. Ale i přesto se mu podařilo zmapovat takový čecháčkovský přístup k tématu a pár rozhovorů přeci jen natočil. Na závěr. Jestliže žijeme ve společnosti, ve které je absolutní zákaz kouření nemyslitelný a považovaný za fyzické týrání, není v podstatě co řešit. Dokument pouze potvrzuje všeobecný přístup + několik statistik. Pro mě celkově průměrně zpracováno. S tímto tématem se toho moc nenadělá. (18.06.2014)

Vtipné a smutné. Vtipné díky Ivo Bystřičanovi, jehož kamera, komentáře a utrpení nás provázeli na jeho cestě odnaučit se kouřit. Já nekouřím, ale vím, jaké to je přestat být závislý na čemkoliv, byť neškodném. A odnaučit se kouření je mnohem horší. Smutný mi přišel postoj politiků. Tady jde poznat, jak pokrytecké jsou jsou jejich výroky a programy na ochranu obyvatel, zvláště dětí. A bohužel se málokdo k tomu pokrytectví přizná. A pak, že máme být na naši zemičku pyšní. Točené rozhovory s našimi představiteli jen potvrzují to, co si o nich myslíme. Každopádně kouření je zlo, které bohužel ale musí snášet i nekuřáci. Ale peníze jsou peníze, a tak místo firemních školek se dětem raději daruje krabička cigaret. (29.03.2014)

Dopadlo to líp, než jsem čekal - jen mi přijde trochu škoda marnit filmový čas postáváním před branou Phillip Morris. Když nemám domluvenou schůzku, tak mě nepustí do každé druhé firmy, to nemusí být zrovna tabákový průmysl. Ono se to radí - ale místo toho se imho dal sehnat nějaký práskač - člověk, co dřív dělal v marketingu tabákové firmy a už tam není: to by mělo podle mě mnohem větší grády. Ale jinak dokument, který se povedl. (24.06.2014)