Coherence

Neskutečně promyšlený film, který vás donutí přemýšlet. Parta přátel během společné večeře zažije dost krušné chvíle. Během přeletu komety se začnou dít dost divné věci. Otevře se brána do paralelních světů a lidé se začnou vyměňovat. Kdo z přítomných je váš přítel a kdo k vám nepatří? Na to se snaží přijít naši hlavní hrdinové. Hlavně konec je dost zajímavý. Škoda, že se netočí víc takových filmů... Hlavně postava Emily je super. "Zkusím vydírat sám sebe." (07.09.2019)

Parádní nezávislá záležitost. Scenáristicky velmi dobré, možná místy trošku zamotané (hlavně jak se začali účastníci motat mezi domama, tak je třeba se řádně soustředit). Jinak ale namám co vytknout, protože atmoška je tísnivá a plní účel, stejně jak celé to téma, které není úplně neuvěřitelné a jsem velmi rád za občasný projekt tohoto tipu :) Tudíž velmi podařené a svěží scífko s nenápadným rozjezdem ale zato silnějším závěrem. Moc fajn věc. PS: Další jasná ukázka toho, že i za pár peněz lze natočit atmosférický a zdařilý kousek. (15.09.2014)

Written by Steven Moffat? Vážně to trochu působí jako nějaký z jeho lepších dílů Doctora Who, kde koherence logiky opatrně ustupuje brilantní nápaditosti s jakou rozvíjí originální zápletku. Jen místo rozjuchaného Doktora je tu v hlavní roli parta rozhádaně-přátelských párů, a díky dokumentární kameře a letmému rozebírání rozbitých vztahů tak přichází na mysl spíš depresivní Rodinná oslava od Vinterberga. Ta byla točená pod hlavičkou manifestu Dogma 95, a co je docela fascinující, Coherence by se pod jeho křídla dalo snad schovat taky, navzdory tomu že jde o hravé science fiction. 8/10 (17.11.2021)

Tohle mám rád odjakživa. Teda od svýho filmovýho jakživa. Jedna místnost, neměnná skupina lidí, spoustu dialogů a lehké nadpřirozeno, které si umně hraje s tím, že možná nadpřirozené vůbec není. Bez hvězd (hereckých), bez citových výlevů a stále pevně v kleci komorna (uvědomuju si, že to slovo neexistuje, ale jiné nemám). Střih žene děj rychle dopředu a nenechá herce blábolit na místě jen proto, abychom se dokopali k delší stopáži. Sakra kolik filmů by tenhle fígl potřebovalo. Až dojedou titulky, mrkněte na to, jak Coherence vznikla. Na mě to dělá dojem. The One I Love (2014) využívá stejný základ a nakonec říká něco hlubšího o vztazích, jenže příběhově se ke konci trošku rozplyzne, protože ne všechny zamotance byly dostatečně zauzleny. Coherence (2013) je dotaženější a motá hlavu víc, ale zároveň nemá ambice šťouchat lidi k nějakým životním pravdám. Sedělo mi oboje....asi mám rád filmy. (21.11.2015)

Asi mi nějakým způsobem uteklo, co tím vlastně chtěl "básník říci". Po půlce filmu a naprosto nudných, trapných a nedůležitých dialozích (s ještě méně sympatickými herci) jsem doufala, že už to rychle skončí, ale bohužel se to táhlo dalších 45 minut. Emilka Baldoniová si nejspíš nakonec vybrala realitu, která se jí nejvíce zamlouvala a já si mohla konečně (ne)spokojeně oddechnout, že to máme obě za sebou. Za originální, ale velmi špatně zpracovaný nápad 38%. (22.09.2016)