神さまの言うとおり
As the Gods Will
Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Hirojuki JacuKamera:
Nobujasu KitaHrajú:
Rjúnosuke Kamiki, Sóta Fukuši, Hirona Jamazaki, Lily Franky, Nao Ómori, Acuko Maeda, Cutomu Jamazaki, Šóta Sometani, Mio Júki, Rjúhei Uešima, Kacuhiro Higo (viac)Obsahy(1)
Student druhého ročníku střední školy Takahata Šun si žije poklidným středoškolským životem do té doby, než jednoho dne ve třídě objeví panenka Daruma a nutí všechny přítomné studenty, aby se účastnili dětské hry na způsob Cukr, káva, limonáda. Jenomže ten, koho uvidí, že se pohnul, zemře. Šun absolutně netuší, kdo za tím stojí, a tak mu nezbývá nic jiného, než jen pořád vyhrávat a udržovat tak na živu nejen sebe, ale i svou kamarádku z dětství Ičiku. Nikdo z toho nadšený není, tedy až na jejich spolužáka Takerua, který vypadá, že si smrt svých spolužáků užívá. (Zíza)
(viac)Recenzie (15)
Dal bych i odpad, ale to by nebylo fér vůči opravdu laciným nekoukatelným snímkům. Japonci opět promlouvají skrze totální demenci, břečku blbostí a nudy, přeplácanosti a hovadin, ve snaze filozoficky oslovit diváka a donutit ho přemýšlet o významu jejich díla. S veškerým zapřením jsem se dovtípil, že nejspíše naráží na přetechnizovanost a znuděnost japonské mládeže. A co je komu do toho ??? ()
Mám sto chutí tomu dát čtyři hvězdy, ale obávám se, že konec jsem pochopil úplně jinak než ho Miike zamýšlel a že bohužel není tak geniální, ale jen snahou navnadit na potenciální pokračování. Zatím napíšu komentář, utříbím si dojmy a uvidím. Ten film je neskutečná hovadina, ale opravdu nehorázná, v podstatě krvavá pohádka pro japonské teenagery, kteří asi jako jediní budou schopní akceptovat veškeré bizarní hry a jejich hloupá (byť chytře se tvářící) řešení her. Přesně takový je i seriál Alice in Borderland, jenže zatímco ten se bere smrtelně vážně, jako nervydrásající thriller, Kamisama to iu tóri se už od první hry bere s obrovskou dávkou nadsázky a nehraje si na víc, než na bizarní krvavou vyřazovací zábavu. Díky tomu to beru líp nejen než otřesné Alice in Borderland, ale taky než Hru na oliheň či Battle Royale, kde jsem tuhle nadsázku postrádal (byť u Hry na oliheň to bylo hlavně chytřejší a méně předvídatelné vedení děje). Tohle je opravdu hlavně zábava, u které nemá smysl hledat logiku a Miike to při tvorbě dost dobře věděl, takže z tohohle úhlu pohledu jsem se u toho upřímně bavil a nenudil až do samotného konce. Samozřejmě že je to předvídatelné a řešení her jsou nahodilá, ale v tomhle pojetí mi to opravdu nevadilo a obzvlášť mě potěšilo, že se Miike vykašlal na veškeré snahy o přesah a psychologii, protože v Aku no kjóten to byl největší kámen úrazu. Tohle jede ve stejném stylu od samého začátku a je jen na vás, jak k tomu přistoupíte. A i tu závěrečnou myšlenku celkem beru. Ono se v tom dá najít více "hlubších myšlenek", ale ty Miike nikdy neuměl podat a vždycky mu z nich vyšel doslovný, nedotažený kec, zatímco tady to zapadlo do ujetého komediálního stylu a já to takhle podané v takové podobě dokázal brát líp. Třeba v Konkursu si Miike hraje na víc, než čeho je schopný, takže to tak nefunguje, ale tohle je vyloženě styl, který mu sedí jako ulitý. A myslete si o mě co chcete, já té kravině dám tu čtvrtou hvězdu - SPOILER a to jen kvůli závěrečnému vysvětlení. Jsem jediný, kdo to pochopil tak, že celý tenhle svět, včetně jeho výstavby a gradace, vymyslel ve své hlavě ten čtyřicetiletý über-otaku ve svém pokojíčku v domově své matky? Vzhledem k tomu, že má být nejvyšším bohem a že to celý jako jediný, z nějakého přímo nevysvětleného důvodu, mohl přímo sledovat. Je to geniální parodie/výsměch tomuto typu fanoušků, resp. jejich fanfikcím. Vždyť kdo přežije - největší klaďas a největší záporák; v anime často se opakující dva extrémy hlavních postav. KONEC SPOILERU. Možná v tom opravdu vidím víc, než skutečně je, ale přijde mi to skvělé, nezlobte se na mě. Slabé 4* ()
Takashi Miike je prostě můj favorit z režisérského hlediska, protože vždycky dokonale vystihne formu. Asi se už moc opakuji... ale tohle je další krásná ukázka. Na první pohled je vidět, že snímek vychází z mangy, protože Miike tomu všechno přizpůsobil. Stylizování, ujetost příběhu, ujetost brutality. Je to jen část delšího příběhu, ale i tak se toho děje hodně. Jen mi to stylem i smyslem dost připomínalo "Gantz". ()
Japonská kinematografie dále pokračuje ve stírání rozdílů mezi kinem a televizí, takže i nový film proslulého Takašiho Miikeho je jen první díl filmového seriálu podle populární komiksové série. Což znamená, že po dvou hodinách divák místo rozuzlení dostane jen vlezlou vějičku na druhý díl. Snímek přináší vyšinuté hyperstylizované zrcadlo soudobé japonské společnosti a krize hodnot mladé generace, ale příznačně pro apatii a těkavou nesoustředěnost cílového publika co chvíli od nosných prvků uhýbá k fantasmagorickým taškařicím. ()
Takaši Miike sa rozhodol, že sebe svojským spôsobom nachriacha dnešnej mládeži do ksichtu, no neverím, že by si z danej formy spracovania, či prezentácie myšlienok, zobrala akékoľvek ponaučenie. Úvod dáva nádej, že by "As the Gods Will" mohol byť pomerne originálnym "splaterom", ktorý kadečo naznačí, no zároveň poučí, aby "X-tá" generácia 15 + konečne pochopila, že nie je umenie "vyhoniť si", ale len tak si "pohonkávať". Základ je totiž vnímať realitu, nie ilúziu, kedy mnohí "z nich" v mylnom domnení dúfajú, že čoskoro zastanú pozíciu prezidenta zemegule. Myšlienka či pointa filmu dobrá, realizácia typicky Japonská, čiže pre mnohých fanúšikov horor žánru, extrémne nevýrazná. Taktiež si treba uvedomiť, že v tomto prípade, ide prezentáciu myšlienok komiksovým spôsobom, čo rozhodne nesadne každému. ()
Reklama