Leto s Marnie

Když jsem Léto S Marnie zapínal, říkal jsem manželce: "Hele, je to studio Ghibli, bez Miyazakiho, ale podle nějaké dětské nížky, která se mu prý hrozně líbila. A víc nevím, takže netuším, jestli tam budou kouzla a čáry nebo tam najde sebe sama, nebo co." A světe div se, byly tam kouzla a čáry, Anna našla sebe sama, a nějaké to "nebo co" tam bylo taky:) Jen si tedy nemyslím, že předloha je knížka pro děti:P Nádherná vizuální stránka, tajuplný příběh, který možná odhadnete, ale spíš si budete říkat, jestli je to opravdu tak, nebo úplně jinak. Dětem pusťte raději Cestu Do Fantazie, Marnie je opravdu dost dospělá záležitost. Rozhodně nelituji času s filmem stráveného, ale nemyslím si, že bych se někdy podíval znovu. 80% (17.08.2018)

Po pro mě moc krásné Arriety jsem byl hodně zvědavý i na další dílo pana Jonebajašiho o to víc, že mu tentokrát scénář nenapsal pan Mijazaki a tak jsem si mohl naplno prověřit co v tomto autorovi je. O tom, že má "Když tu byla Marnie" stejně jako snad každý počin studia Ghibli nádhernou hudbu i animaci se asi nemusím příliš rozepisovat, tohle zkrátka už beru tak nějak jako samozřejmost a už jenom proto díla tohoto studia rád vyhledávám. Takže nakonec o výsledku (a většinou řeším jen otázku zda 4* nebo 5*) zpravidla rozhoduje intenzita emocionálního prožitku, zkrátka jak dobře se autorům podaří mě zasáhnout příběhem, charaktery a fantazií s jakou s nimi pracují. Musím říct že i toto dílko jsem si poměrně krásně užil a že u mě vzbudilo ty správné emoce. Začátek byl docela příjemný, hlavní hrdinka, která je tak nějak v pozici outsidera, je pro mě vždy velmi zajímavá a ani u Anny tomu nebylo jinak. Další část, během které se seznámila s Marnie, pro mě byla díky jistým okolnostem dosti mysteriózní, ale musím říct, že se autorům krásně povedlo vykreslit intenzitu a sílu vztahu mezi oběma dívkami. Zkrátka to vzájemné pouto bylo opravdu citelné a už v tomto okamžiku ve mě zněla otázka proč? Chvílemi jsem si i říkal, že z toho bude Shoujo-Ai až tak silně na mě to pouto působilo, ale není láska jako láska... Konec a logické odhalení, které nám vlastně vše osvětlí jsme nakonec odtušil ještě dřív, než k němu opravdu došlo a provedení emotivního finále jsem si tak mohl s poklidem užít (bylo to silné, ale na slzičky u mě nedošlo). Celkový dojem je velmi příjemný a tak dám 5* ale je to spíš tak 8,5/10. (22.03.2015)

Umelecke dilo v mistrovske forme. Jinymi slovy - masterpiece! :) Nadherne kresleni, magicka hudba, zajimavy pribeh nasakly mysterioznim feelingem a velmi silny emocni dopad, kdy zadne oko nezustane suche. Pokud tohle ma byt posledni film studia Ghibli, pak jde o legendarni rozlucku jednim z jejich nejlepsich kousku. 10/10 (13.03.2016)

[AFF 2015] Snáď nie je najnovšia ghibliovka tak smutnou preto, že bude na istú dobu posledným filmom za svoju relatívne krátku existenciu už legendárneho štúdia. Jonebajašiho rukopis sa od obvyklých produkcií Ghibli zreteľne odlišuje. Klasická téma komplikovaného dospievania (poznačeného tragédiou či adaptovaním na nové prostredie) je oprostená od mytologických prvkov rozprávania a hlavnej hrdinke tentoraz žiadne fantastické bytosti nepomáhajú. Štýl kresby je veľmi podobný detsky imaginatívnym filmom Hajaa Mijazakiho. Vsádza však na temnejšiu farebnú paletu a západoeurópske vplyvy (impresionisticky rozmazané a „rozpité“ steblá trávy, šedivá obloha), ktoré sa odrážajú i v niektorých motívoch. Hudba tu zohráva omnoho dôležitejšiu, až kľúčovú rolu. Najvýznamnejšie rozdiely sú ale viditeľné v konštrukcii príbehu. Hrdinka Anna nestretáva silnú chlapčenskú postavu ani maskulinnú bytosť s ochraniteľskými sklonmi. Miesto toho jej spoločníčku robí rovnako zraniteľné dievča v jej veku. Ďalšou podstatnou odlišnosťou je, že sa predstavy, fantázie a sny neprojektujú do reality ako ich súčasť (optikou dieťaťa) alebo paralelne existujúce svety, ale vzájomne kolidujú a vytvárajú nespojiteľné kontrasty. Vysoký výskyt vnútorných monológov a vizuálnych fragmentov spomienok prenikajúcich do mizanscény otvára dokorán okno do Anninej duše a navodzuje melancholický tón. Z vyššie zmienených ingrediencií vytvoril Jonebajaši realistickú melodrámu, ktorá je miestami okúzľujúca, miestami strašidelná a temná, ale hlavne vzhľadom na dôkladné vykreslenie živých postáv nečakane emocionálne funkčná a silná. 85% (04.08.2015)

Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. (22.03.2015)