Baraka: Odysea Zeme

Výstižný tuzemský distribučný názov. Baraka je naozaj odysea Zeme. Film, ktorý nepotrebuje dej, scenár, profesionálnych hercov a aj napriek tomu dokáže sprostredkovať širokú škálu pocitov. Predkladané obrazy neraz vyrážajú dych, inokedy nútia k zamysleniu. Od netradičných krás prírody až po úskalia ľudského života. Do detailu precízne prepracovaný film/dokument (posolstvo), ktorý aj bez slov predkladá silné témy na zamyslenie, napriek neustále sa meniacim obrazom z rôznych kútov sveta pôsobí maximálne kompaktne a premyslene. Pútavých 95 minút navyše doprevádzaných perfektnou hudobnou zložkou. Toto naozaj nedokáže vytvoriť každý, to chce talent. CELKOVO: 4* (PS: škoda, že „pokračovanie“ Samsara z roku 2012 si už nedokázalo udržať takú kompaktnosť, ani myšlienku) (26.02.2013)

Geniální. Velkolepé. Strhující. Iniciační záležitost. Slova jsou nedostačující. Dokonalá kombinace obrazů a hudby, dokonale poskládaná, vyvolávající bezpočet silných dojmů a myšlenkových asociací. Připravený člověk si u tohohle opusu uvědomí spoustu souvislostí. Baraku jsem viděl už ca třicetkrát a pokaždé mě znovu dostane. Poprvé zhlédnuta v kině Atlas v Praze na Florenci ca v roce 1994. Bylo to pro mě úplné zjevení, tak krásné a s tak velkou výpovědní hodnotou... Cestou domů jsem se pak díval na noční oblohu a cítil víc než kdy jindy, že vše je spolu propojeno a celý svět je ve své rozmanitosti, složitosti a velikosti vlastně v podstatě hrozně jednoduchý a malý... Je jasné, že kolik lidí tolik cest, že spousta lidí se určitě "jen" pokochá krásnými obrazy a hudbou a o nějakých širších souvislostech je vůbec nenapadne přemýšlet. Na mě má ale Baraka pokaždé jakýsi sedativně-meditativní účinek... I když si o životě (o samé fyzické podstatě života) na téhle planetě nemyslím nic dobrého, při tomhle filmu vždycky silně pociťuju že "všechno je jak má být", uvědomím si pomíjivost všeho na Zemi, pomíjivost nejen lidí, ale i všeho živého i neživého, pomíjivost celé Země, i Slunce, i celého vesmíru... No a to mě vždycky přivede do stavu příjemného duševního klidu. (25.02.2013)

BARAKA - ODYSEA ZEMĚ (1992) ________ BARAKA je Země. Země čerstvě vykoupaná v mléce s medem a aromatem santalového dřeva. Oděná v étericky lehkou sukni ke kotníkům, na bosých nohou zlaté sandály. Voní něčím čistým. Vyzařuje z ní klid. To je ta Země, které šeptáme své tajné Mantry. Takhle se Země chová, když si s ní povídáme. Jako by to bylo poprvé. Jako bychom byli dětmi... ____ Zastavit se. Zahledět se do sebe, nebo za všechny horizonty. Spočinout v sobě. Hrát si. Zdánlivě bezcílným konáním se jí dotýkat. Rozmlouvat s ní... ____ BARAKA je Země. Nic tak složitého jako Bůh. Nic mimo tento svět. Nic vysoko nad našimi hlavami. Tam se přece valí moře mraků. A létají ptáci. Baraka je Země přímo pod našima nohama. Sáhněte si na ní. Dotkněte se jí. Tančete po ní. Můžeme z jejího povrchu vyskočit i hodně vysoko, a pak se spolehlivě snést zpátky dolů. Z jejího pohledu jsme mravenci. Nešikovní. Ztracení. Zranitelní. Bez pout a bez kořenů. Jsme jako zrnka písku na Sahaře. Nic pro ní neznamenáme. Jen, když jí někdy nasloucháme, a ona má právě chuť, vypráví nám příběhy. A bere nás do náruče. Jako matka malé děti... (21.03.2009)

Nedostává se mi slov, a ostatně, tenhle film je ani nepotřeboval. Dokáže být nádherný (viz všechny záběry přírody, které jsou úchvatné) stejně jako krutý (scéna s kuřátky mě málem rozbrečela a ani po týdnu na ni nedokážu zapomenout; jestli vůbec někdy budu jíst kuřecí). Kontrasty jsou vymyšleny skvělě - na jedné straně uspěchaná a odcizená velkoměsta a naproti tomu domorodci z džungle. Jak jsem řekla už na začátku, strhující i beze slov. (12.02.2005)

Filmu nejde upřít až dokonalá kamera a scenérie. To co Ron Fricke natočil v těch 24 zemích je opravdu krása. Krása přírody střídána s "krásou" velkoměsta je dobře vymyšlená, ale docela špatně provedená. Do přírodních scenérií a příjemné hudby se člověk ihned zakouká, ale při ukázce "krásy" velkoměsta začne být film nudný a uspávající. Tyto dva rozdílné póly jsou celkem smutné, ale 3* jsou jisté. PS: po vidění qatsi se musím podívat znovu, nevěřím, že mě to tolik minulo... (19.03.2005)