Prípad komisára Maigreta

Film lze charakterizovat několika málo slovy. Už sám fakt, že v tom hraje Jean Gabin, je zárukou inteligentní kriminálky, i když je to staré. Z kraje natáčení se Jeanu Gabinovi postava komisaře Maigreta vůbec nezamlouvala a odmítal ji dokonce přijmout. Připadala mu málo vtipná, nápaditá a ne moc vynalézavá. Duchovní otec postavy spisovatel Georges Simenon při setkání s ním povídá, Maigreta jsem vlastně vytvářel podle vaší fyziognomie a nevím o nikom jiném lepším, který by splňoval představu této role. A to u Jeana Gabina rozhodlo. Jeho postava Maigreta na filmovém plátně byla pro diváka spojena zejména s jeho charismatickou tváří. (28.02.2011)

[3,5*]     Po Maigret kladie pascu (1958) tak trochu iný Maigret, viac staromilský, v štýle detektívok Agathy Christie. Podobne ako Hercule Poirot, aj Maigret tu rieši záhadný prípad dômyselnej vraždy s viacerými podozrivými, ktorých si na konci všetkých pozve do jednej miestnosti, aby ukázal na vraha. Aj napriek takejto schematickosti ma tento príbeh bavil o štipku viac ako ten predošlý, aj vzhľadom na to, že mi ani raz neudrela do očí nejaká výrazná naivita, či už v dejových zvratoch, dialógoch, alebo v konaní postáv. Viac ma bavil aj tu prítomný humor. Jean Gabin je opäť výborný, hoci mi tu trochu chýbal nejaký jeho výraznejší náprotivok, akým bola v predchádzajúcom filme Annie Girardot. (20.08.2022)

Sice dávám 4*, ale přesto si myslím, že tenhle díl je ze všech gabinovek nejlepší. Parádní vraždička, fajn motiv a hlavně ten nebesky krásný, idilický venkov...a kromě výtečného Jeana Gabina jsou výborní i ostatní, postavy a podezřelí jsou také zajímavé charaktery... Atmosféra je krásně depresivní, scénář skvěle napsaný, hudba k tomu parádně pasauje... Saint-Fiacre je prostě jeden z nejlepších případů tohoto francouzského komisaře, a tohle zpracování to jen dokazuje. Škoda, že to není v barvě, to by ta vesnice byla ještě kouzelnější. Viděno v originále. Napětí, gradace, herci, příběh, atmo na výbornou, těsně pod hranicí pěti hvězd. 88%. (12.07.2014)

Maigretovky jsou moje oblébené čtivo a od počátku jsem si nikdy Maigreta nepředstavoval jinak než jako Jeana Gabina. Pátou * jsem ubral, zřejmě nespravedlivě, že už je na filmu těch více jako padesát let znát, a také, že jsem u dialogy nebité konverzačky těžko stíhal číst totilky. Ani za jedno film nemůže. (21.07.2012)

Určite je dobre, že Prípad komisára Maigreta je tak odlišný od Maigret kladie pascu. Nie je potom repetetívny. Čaká nás však znova typ príbehu, akých sme už videli stovky, začo ale Maigret roku 1959 objektívne nemôže. Zločin tak ani nie je o prekvapeniach, ale neprekvapivo o ľudskej hamyždnosti. No ak sa zo začiatku spomína niečo ako závet a dedičstvo, o čom inom by to tak asi mohlo byť. Vražda je tu spáchaná nepriamo, zaujímal by ma samotný proces s osnovateľom a jeho trest v ako vo filme, tak v realite. (30.07.2015)