Fotograf

"Pravdu těm lidem nemůžeme říct, to by byli zklamaní...". Chceš Saudka...a dostaneš ho. Děcko v důchodovém věku s geniálním talentem pro umění fotografie, a toužící po mohutném obětí. Absence zodpovědnosti nad vlastním životem, co na srdci, to na jazyku - "Vy máte bobra..." - člověk plný touhy, perzekvovaný, oslavovaný i milovaný. Dobová pražská bohéma a jejich představa o užívání si života. Osobně nechci bulvární plky, ale obraz jeho osobnosti, kterého se mi dostalo. Až na tu délku. Ta zatlačuje snímek do určité monotónnosti - potemnělý ateliér plný velkých pozadí. Někteří druhořadí herci byli pro mne také dost rušivým elementem - přítomnost Jílkové byl opravdu risk, který se, podle mě, nevyplatil - působí to již jako casting od Trošky. Celý film beru jako životopisnou komedii, plnou sexistického humoru, ovšem v tomto případě na určité úrovni. Zklamán rozhodně nejsem. (16.05.2015)

Jan Saudek je hodně zvláštní a svá figura, kterou člověk nepřehlédne jako krajinu. Člověk ho buď přijme nebo nepřijme. Není žádná jiná možnost. Klobouk dolů před Karlem Rodenem. Zraje jako víno. To byl parádní výkon, úplný koncert. Introvertní osoba dokonale zahrála extroverta. Ale Saudek je prostě Saudek, ten se napodobyt nedá. Je jako živelná pohroma, nebo se alespoň tak prezentuje na veřejnosti. Člověk, který má velký nebo mimořádný talent, tak za něj musí zákonitě zaplatit, aby vše bylo v dokonalé harmonii. Čím větší talent, tím větší je i daň za něj. Z filmu mám velmi rozporuplné pocity. Nedokázala jsem se pořádně ztotožnit ani s jednou postavou. Celé mi to přišlo jako slepenec bláznivých epizod. Nemůžu se zbavit pocitu, že šlo jen o bláznivý sen, ze kterého jsem se ještě pořádně neprobudila. Mám v hlavě i pár otazníků, na které budu chtít odpovědi. Bez skutečného Jana Saudka bych se klidně obešla, protože mě jeho přítomnost rušila. (11.05.2015)

(Verze: 170 minut) Filmu jsem se nejdřív bez zájmu vyhnul, nicméně díky řadě nominací na Lvy mě zvědavost přece jen přemohla. A teď mám rozpačité dojmy. Vyzdvihl bych solidní vizuál, sem tam něco k pobavení a hlavně herecké výkony výborného Rodena stejně jako Vejvodové a Málkové (s přesvědčivou proměnou). Na druhé straně jsem měl ovšem problém s příběhem jako takovým. A nešlo jen o jeho celkovou nezáživnost a fakt, že mnou prošel a takřka nic nezanechal. Už to úvodní alibistické prohlášení se mi nezdálo, protože ačkoliv to je hraný film, svým způsobem působí jako dokument a hlavně Saudek si sám napsal scénář. Jeho postava sice má přiznané chyby, ale pořád je z toho cítit jen jeden pohled na věc, a to čím dál víc černobílý, zvláště od druhé půlky filmu (osobní msta?). Některé scény pak působí maximálně nedůvěryhodně až směšně (třeba kritik v galerii byl vrchol umělosti). Moje smíšené pocity mi tak nedovolují dát vyšší, ale na druhou stranu ani nižší hodnocení než průměrné. (13.07.2016)

Sklamaný nie som, no prekvapený tiež nie. A od výnimočného diela ukazujúceho umelcov život čakám prekvapenie, nápad, invenciu. Niečo doteraz nepoznané. A to je môj problém s Fotografom. Pred časom som totiž čítal obsiahly rozhovor s pánom Janom Saudkom, ako ho o všetko odrbala jeho niekdajšia životná múza. Nuž a tento film bol len obrazovým sprievodcom k uvedenému interview. Na to aby nudil je Roden príliš dobrý herec a Saudek príliš skvelý slovný i situačný eskamotér. A zároveň slovný i erotický neštandard, takže oko a ucho diváka sa neskutočne baví. Preto napriek zabijackej dĺžke bol film znesiteľný aj pútavý. Nemohol som sa ale zbaviť dojmu, či bol nutný odstrel jednej ambicióznej vychytralej dámy, na úkor ukázania Jána ako výlučne umením žijúceho pána, práve týmto spôsobom. Preto hviezdička dole. (03.09.2016)

Sračka! Co to do prdele ti Češi zase předvádějí? Nejdřív Troska, teď tohle. Jako jasně, u Kundopysk bylo pravděpodobné, že se u nich budete cítit podobně, jako kdyby vám nevidomý důchodce s Parkinsonovou chorobou prováděl neurochirurgický zákrok na mozku ostnatým drátem, ale u něčeho, kde hraje Roden, bych nečekal takovou míru sračkovitosti. Vydržel jsem to zhruba do poloviny a pak mě museli akutně převést na veterinu, protože jsem z toho dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty. Jak praví homotáta POMO; "laciný brak s teroristickou stopážou", jen já bych to pro lepší představivost upravil na "laciný brak s teroristickou stopáží srovnatelný s genitálním herpesem na varlatech vysloužilého gigola". Zbytek oné stopáže jsem raději strávil odoperováním vlastního žlučníku, abych si aspoň nějak zpříjemnil zbytek života. Prostě hovno na druhou krát průjem. Fuj. (23.01.2015)