Učiteľka

Za normalizace to prostě všechno bylo vyhrocenější, ne že by dnes manipulace neexistovala. Dobře vystavěné (a obsazené) psychologické drama o neviditelných strukturách všeobecné socialistické korupce. Rád bych věděl, zda se jednou dostaneme tak daleko jako třeba Rumuni, a začnou se tu točit filmy o tom, jak tenhle systém funguje v naší době. :-/ (07.03.2018)

Za sebe poskládané divadelní sekvence jen stěží fungují jako filmový celek. Poměrně slibnou první půlku potápí zbytek filmu, který vysublimuje kamsi do karikovaného prázdna, sestávajícího ze strojených dialogů. Z dění nemrazí, protože (provedením) nepůsobí věrohodně, byť tematizuje existující problémy. Hřebejk zbytečně příliš času věnuje omílání manipulátorských technik učitelky a příliš málo systémové podstatě a průběhu střetu, takže rozuzlení děje jen tak v mžiku proběhne okolo diváka. Absence teatrálně kategorických hrdinů ale potěšila a některé anekdotické sekvence se víc než povedly. (04.08.2016)

Měl jsem obavy, přiznávám. Mým ,,proti'' bylo nasazení slovenských (převážně) herců od nichž jsem díky své neznalosti nevěděl co čekat.... Tak často jsem hořekoval, že Hřebejk rád obsazuje stále ty své oblíbence a najednou, když to změnil, bylo mi to trochu proti srsti. Jenže to byl můj zcela zbytečný strach. Učitelka tak trochu jede v duchu s komediálními Pelíšky , přičemž Pelíšky končí okupací 68 a úča je již drsnější období normalizace pod taktovkou Gusty Husáků. Učitelka hned od počátku člověka chytne a to i když zprvu děj lehce poskakuje tu vpřed tu vzad. Nakonec z toho celého ale vlastně vznikne drama. Drama o statečnosti jednotlivců, netečnosti stáda, drama z doby, kdy každý raději lecos udělal proti svému svědomí aby měl klid. Aby jeho dítě mělo klid. Vždyť to tak dělá každý. A to že udělám ústupek, to není, že jsem prohrál, nebo že se před někým hrbím. Vždyť já jim to vlastně takhle natírám, vyjebávám s nimi vlastně a oni si myslí, že jim jdu na ruku... Málokdo si však uvědomoval, že tímhle zaprodává svoji duši, duši a morálku. A že to děti vidí. Ty škody jsou patrny dodnes a bude trvat ještě hodně let a hodně rodičů se bude muset hodně snažit, aby tento národ zase začal být morálním a slušným. Zuzanu Mauréry jsem asi doposud neměl tu čest nikde vidět, ale to co předvedla tady - klobouk dolů! Saxána jak vyšitá. Na první pohled milá, k dětem hodná, na pohled druhý vypočítavá bestie, která uměla zle kousat a která dobře věděla co a jak se má. Výborný byl i Havelka, který nemá moc štěstí na slušné filmové role. Stejně tak Malý. Tradičně byl bezva i Kassai. Na tomhle filmu obdivuji to, že Hřebejk prakticky v rámci jedné večerní schůzky SRPŠ skvěle natočil devalvaci lidských vztahů a slušnosti a i když se o období nesvobody slovně jen otře, přesto je to hnusné plesnivé dusno těch časů z filmu cítit na sto honů! Výborné! Za 4 buchty bez debat! * * * * (13.12.2016)

Ďalší film dua Jarchovský-Hřebejk, ktorý môže zaujať nanajvýš divákov narodených po "revolúcii". Ďalší film tohto dua, ktorý sa vracia do bezpečných dôb minulosti napriek tomu, že smutný osud súčasného školstva poskytuje námet na množstvo zaujímavejších a potrebnejších filmov, než akým je Učiteľka. Nielen vo velebených a nedotknuteľných Pelíškoch, ale aj v tomto filme ma poburuje nepresný (a v prípade, že ide o zámer aj falošný) obraz doby. Zažil som obe doby a viem, že to bolo inak. Keď už tvorcovia dokázali pozháňať dobové predmety a vytvoriť tak presné dobové reálie, mali si dať pozor aj na vyjadrovanie a správanie sa postáv. Opätovne tá istá schematickosť, šablónovitosť, opäť figúrky pohybujúce sa podľa čudných pravidiel, opäť množstvo epizód, ktoré netvoria celok. Nemá zmysel oceňovať zopár veľmi slušných hereckých výkonov, ani mudrovať nad tým, či bolo nutné nechať pobehúvať po byte nahého zápasníka, posielať zvuk výstrelu do viacerých uší alebo záverečnými zmienkami o ďalších osudoch žiakov navodzovať falošný dojem, že ide o autentické osoby a ich osudy. Zmysel má iba vyjadriť celkový dojem z filmu, že tak, ako si Hurvínek představuje válku, tak si Hřebejk s Jarchovským predstavujú šesťdesiaty ôsmy aj osemdesiaty tretí rok. To im však nemožno zazlievať, každý máme právo na nejaké predstavy. Len keby na tie svoje predstavy neodčerpávali prostriedky použiteľné na iné a lepšie projekty a keby nimi nevytvárali v pohodlných mysliach mládeže upravený obraz o dobách minulých. (22.12.2016)

Jarchovský s Hřebejkom sa boja o počet divákov v kinách, takže sú doslovní tam, kde by stačil iba náznak. Keď napríklad pani, pardon sučka úča hovorí riťolizkám, že nie je pomstychtivá, ale je iba citlivá žena, tak sa máme cítiť chytro, pretože vieme, že je to presne naopak. Alebo portrét prezidenta v triede v záverečnej scéne treba zabrať v (polo)detaile, namiesto toho, aby sme si tento obrázok vybrali ako jeden z mnohých v mizanscéne a docenili chytrosť tvorcov. Takto to má presne opačný účinok. Páči sa mi, ako je retrospektívne vystavaný scenár, v ňom samotnom mi ale chýba nejaké ozvláštnenie, ktoré by príbeh vytiahlo z predvídateľnosti a ako už mnohokrát v súvislosti s Učiteľkou padlo, z tézovitosti. (20.12.2016)