Zbraň

Parádní post apokalyptická atmosféra z tohoto "Terminátořího" sci-fi hororu tak krásně vyzařuje, že milovníci těchto filmů musejí zaplesat. Už úvodní záběr z pouště, kdy jeden chlapík najde zbytky kyborga Mark 13 a prodá ho v zastavárně, má přímo kyberpunkovskou náladu. V HD je to fakt požitek, ty různé filtry, mechanické efekty nebo gore působí přímo úžasně! V zastavárně zbytky M 13 koupí bývalý voják Mo pro svou přítelkyni Jill (krásná Stacey Travis, pro mě nejvíc známá asi jako sestra Liz z kultovky Phantasm II), který jí chce udělat radost k vánocům. Ty jsou mimochodem v této futuristické době taky pěkně hustě ztvárněny. Jill doma vytváří jakousi mechanickou sochu a hlava Mark 13ky se jí náramně hodí. Jenže tento typ je naprogramován tak, že i když je rozcupován na kusy, tak se z různých částí dokáže sám obnovit a potom zaútočit, o což se samozřejmě po chvíli pokusí. Nastává tak boj mezi ním a Jill, které na pomoc přispěchá Mo se svými kamarády. Bitka je nelítostná, bojuje se pouze v bytě Jill a najednou jak utne a je konec. Já čekal, že se bude ještě odehrávat něco mimo byt a musím přiznat, že mě to dost zklamalo. Moc mě zajímalo další zobrazení budoucnosti po nukleární válce, jenž se dalo krásně využít, na druhou stranu chápu, že je to béčko jak vyšitý a rozpočet zmenšený. Myslím ale, že i tak se mezi fanoušky tohoto žánru bere Hardware jako kultovní. K tomuto statusu přispívá i výborný soundtrack a miniroličky osobností Iggyho Popa (moderátor rozhlasové stanice), zpěváka z kapely Fields of Nephilim (týpek, který na poušti najde zbytky Mark 13ky) nebo Lemmyho (řidiče taxikářské lodi), který když prohlásí, že by to chtělo nějakou muziku a pustí zrovna Motoráče, je jasné, že režisér si film pěkně vymazlil. (31.07.2019)

ČÍSLO 5 ŽIJE, ale nikdo o to nestojí aneb TERMINÁTOR jako takové malé ´postapo´ bytové drama o jednom nepřizpůsobivém spolubydlícím. Snaživý, ale v dialozích zmatený malý film (v několika scénách připomene ještě třeba Gilliamův BRAZIL), který poskytne trochu žánrově povedených momentů, aby je potom pozabíjel absencí logiky. 80. léta minulého století byla podobných filmů plná, berme tedy ZBRAŇ za jejich nedokonalý korunovační dozvuk, který přes zjevné nedostatky staromilcovo srdce potěší jaksi v návaznosti. 60% (05.09.2011)

Moje cesta tímhle filmem – od naprostého znudění a zmatení až k velké spokojenosti. První půlku vůbec nechápete, co vám ten film chce říct, kam směřuje, pouze si všímáte v samém počátku celkem pěkné výpravy, hlasu Iggyho Popa coby dýdžeje v rádiu a Lemmyho Kilminstera, který tu má malou roličku taxikáře a pouští svůj motorheaďáckej hit  ´Ace of Spades´. Zbývá hodina a čtvrt do konce, vy víte, že po zbytek filmu děj neopustí jeden byt a divíte se, čím to ještě chtějí vyplnit, vzhledem k jednoduché premise. A pak, s útokem robota, se spustí gejzír obrazové kreativity, vizuální osobitosti a pěkně čvachtavého gore. Je tu něco z ´Terminátora´, hodně z ´Tetsua´, trocha atmošky z Blade Runnera a vyhřezlé vnitřnosti, za které by se nestyděl ani Fulci. Opravdu velmi, velmi nečekané, jak film radikálně přehodí výhybku a z umorousaného béčka se stane obrazově osobitým dílkem, který originálně míchá žánry. (24.02.2024)

Úvodní půlhodinka sice věrohodně zobrazuje svět po zničující válce, ale jinak nudí. Jakmile se však v obývacím pokoji Jill smontuje dohromady terminátor, příběh se rozjede a s první zmasakrovanou obětí přichází boj o život. Působivý vizuál sází na kombinaci světel a stínů či barevné ladění do jedovaté červeně. Obstojný android má fajnovou výbavu - vrták, pila, nůž a hlavně jehly napojené na ampule s jedem. A samozřejmě s jeho regeneračními schopnostmi není jednoduché ho zničit, pokud neznáte slabinu. Slušné gore zahrnuje vrtání i řezání korunované neposednými dveřmi, co člověka přefiknou jedna dvě. Oceňuji, že se tvůrci vyhnuli cukrkandlovému konci. Hudba: Iggy Pop, Motörhead, Ministry, Public Image Ltd. (19.04.2018)

Z počátku více než zajímavé sci-fi z prostředí světa po nukleární válce, které se po pár minutách zvrtne v podstatě hloupý a prázdný boj proti technologiím. I ta představa světa, v kterém se přes zdi lidé ukájejí ve sledování svých sousedů nebo neustále "drogové" stavy postav mi nepřijdou jako "ten" svět, který by nás čekal. Snaha se přesto tvůrcům ubrat rozhodně nedá. (14.06.2010)