Ma Ma

"Jsem na špatný straně statistiky." Tak jsem se zase, po nějaký době vypravil do kina a protože jsem se do něj vypravil s nejlepší kamarádkou, je jasný, že to bylo na film určený hlavně pro kamarádky, tedy pro ženy a taky je tento film ženám věnován. Mužům jako jsem já, však ale také může leccos nabídnout. Akorát bych upřesnil žánrové zařazení, jedná se zde spíš o romantické rodinné melodrama, než o pouhé drama, ale snímek by se dal zařadit i mezi tituly, jako je třeba "Duch", s Patrickem Swayzem nebo "Hříšný tanec" s Patrickem Swayzem, či "Listopadová romance", bez Patricka Swayziho a tím pádem i mezi tituly, které mají blahodárný vliv na osoby něžného pohlaví a které si slečny a paní pouštějí, když jim je nejhůř nebo jsou nemocné, aby se jim ulevilo. Ještě bych zde rád pochválil zajímavou kameru i nevtíravou hudbu, stejně jako scénu se skvělým nezobrazením pohlavního aktu, naprosto vhodnou pro děti a mládež, všechny puritány a asexuály, nebo zcela originální pohled na císařský řez. (22.02.2016)

Penélope Cruz si střihla roli životem těžce zkoušenou ženu, které osud nakládá seč jen může. A ona pro roli udělala opravdu hodně, mj. si oholila hlavu. Možná i proto se stala poprvé producentkou. Fakt je, že snímek nemá skutečný děj. Je o tom, jak se vyrovnat s tragédiemi a jak na ně připravit rodinu. Magda se navíc nevzdává a chce ještě donosit s vážnou nemocí dítě. Jde o velmi komorní drama, které staví především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Je to film citlivý, ale svým pojetím také náročný. Slzy střídají pocity optimismu a zdánlivým vyrovnáním se se situací. Mořžná návod pro ostatní? Kdo ví. Přeci jen my moře nemáme a ono na mě tak trochu působilo jako spojovací článek nějakého vnitřního klidu a světlé budoucnosti... (07.06.2023)

Melodramatický temný film pro ženy o obyčejném rodinném štěstí, nebo spíše neštěstí. Penelope Cruzová se tímto filmem vrátila na výsluní jako hlavní hrdinka a zároveň producentka filmu. Je to velmi složitá postava. Do našich kin našich kin film přišel v únoru 2016 a zároveň v Praze zahájil festival španělsky mluvených filmů La Película, (31.08.2018)

Bezesporu výborný film. Jestliže část komentářů hovoří o tom, že zejména průběh chemoterapie i konečné fáze rakoviny nebyl vykreslen příliš realisticky, musím k tomu podotknout, že autorovi šlo ve filmu o něco zcela jiného. Samozřejmě, jako u většiny filmů bychom mohli vytknout i jistou nereálnost příběhu, střetnutí tří osudů - Magdina karcinomu, Albertově ztrátě rodiny a lékařově touze po dceři - bylo trošku náhodné, ale měl-li být příběh skutečně nosný a diváka zaujmout, bylo to prokombinováno slušně. Hlavně ovšem výborné herecké výkony s Cruzovou na čele; ohromně by mě zajímalo, jak se nakamuflovaly ty plastiky, holohlavost a těhotenství. Nádherná hudba a zvláště ta závěrečná píseň věnovaná na pláži Magdě - po její smrti ji zpívali všichni tři mužští a musel jsem slzu uronit. A ještě jedno - k neobyčejné poetice filmu přispěly pohledy no nitra lidského těla, zvlášť tu bušící srdce, to mě taky dostávalo. Nelze jinak než pět hvězdiček. (09.03.2016)

Shodou okolností se teď v českých kinech s týdenním rozestupem od svých premiér schází dva filmy s výraznou ženskou hrdinkou - tím druhým vedle Ma Ma je Brooklyn. A oba mě naprosto dostaly, byť každý jiným způsobem. Na obou se mi líbí sevřenost, s níž se zaměřují výhradně na osudy hlavní ženské postavy (ne že by tam nebyly i další postavy, ale ty jsou až na druhé koleji) - ta v obou filmech v podstatě nezmizí z plátna a celý film stojí a padá na jejím fenomenálním hereckém výkonu (po této stránce nemám za sebe problém postavit vedle sebe Saoirse Ronan a Penélope Cruz, byť je mezi nimi věkový rozdíl 20 let - každá z nich dokázala vdechnout své postavě neobyčejnou míru přesvědčivosti). Tam, kde je ovšem Brooklyn příjemně civilní a nabitý pozitivní atmosférou, je Ma Ma oproti tomu melodramatická a celkově emočně mnohem vypjatější (jak ostatně u španělského filmu nepřekvapí). Film by však přesto diváka do žádné velké depky uvrhnout neměl - Magda rány osudu přijímá s pozoruhodnou věcností a až do samého závěru neztrácí optimismus, a celý film příjemně oživuje decentní humor. Ma Ma se kromě výborného obsazení vyznačuje i pěknou kamerou, výbornou hudbou a invenčním střihem, který mě velmi zaujal, protože jsem to myslím v žádném filmu ještě neviděl (ve zkratce tam jde o to, že některé scény jsou napojeny na jiné tak, že se v rychlém střihu střídají v různém poměru záběry ze scény ukončené i nadcházející - film to zajímavě ozvláštňuje). Celkově se mi zatím zdá, že Julio Medem svůj umělecký vrchol (který spatřuji v jeho snímku Sex a Lucía) už asi nepřekoná, a stejně si nelze nevšimnout, že na Penélope Cruz jsou čím dál víc znát přibývající roky, ale přes to přese všechno jsem přijal jejich společný film s povděkem, a stíral v závěru slzy dojetí. Za mě velmi pěkný filmový zážitek, který mohu (nejen) všem fandům španělské kinematografie s klidem doporučit. Považuji mimochodem za zajímavé, že toto je už druhý film, v němž Penélope Cruz ztvárnila postavu umírající na rakovinu prsu (tím prvním bylo drama Umírající zvíře). (18.02.2016)