Génius z chatrče

Stanislaw Lem kdysi napsal, že věda postupuje vpřed po malých krůčcích, staví na minulých úspěších a neustále rozvíjí znalosti, aby někdy v budoucnu dospěla k nekonečnu a poznání všeho. Filosofie je naopak snaha dosáhnout onoho nekonečna jedním obrovským skokem pomocí dokonalého uvědomění. A náboženství je názor, že Bůh nám něco z největší pravdy sdělil a jen skrz něj můžeme poznat i zbytek. Srinivasa Ramanujan byl brilantní matematik, který pracoval jako filosof a rovnice pro něj neměly smysl, pokud nebyly vyjádřeny skrze Boha. Jeho obrovský génius mu servíroval rovnici za rovnicí, ale i když intuitivně věděl že má pravdu a jeho jeho výpočty opravdu byly, až na malé výjimky správné, dokázat to, alespoň zatím nemohl. Námět je jako stvořený pro strhující psychologické drama. Matt Brown si vyhrnul rukávy, chopil se nejvhodnějšího scénáře co podle svého nejlepšího vědomí mohl sehnat - toho svého a o deset miliónů dolarů a rok později, se vytasil se stěží průměrným memoárem s minimem emocí a téměř žádným zapamatovatelným momentem. Ale když už nic, tak alespoň ukázal, že The Imitation Game není vůbec špatný film. (15.08.2016)

Hned od úvodu je poznat, že se jedná o velice kvalitní snímek. Ono podobné filmy si možná někdo ani nechce pustit, protože ho obsahem či trailerem nezaujmou, ovšem to je chyba. Tyhle filmy jsou velice zajímavé a kvalitní. Mně se příběh Ramanujana a profesora Hardyho velmi líbil. Ramanujan byl matematický génius, ovšem pocházel z chudé Indie a nikdo mu nevěřil. Až právě profesor Hardy mu dal příležitost. A ještě, že to udělal, protože společně dokázali geniální věci, způsobili revoluci v matematice. Tohle je jeden z pozitivních konců tohoto příběhu. Příběh však má i negativní konec, bohužel. (04.12.2017)

Odkaz legendárního matematika Ramanujana ve filmu bojuje především s americkou produkcí, která ho úspěšně zredukovala do formy bázlivého citově vyděračského podsvinčete, které má od Boha psychotické vize o číslech a nechápe unit testing. Dev Patelův ksicht je sice schopen zahrát přes dvě stě různých druhů frustrace, nicméně plytký scénář a strojová kostra filmu dávají dohromady spíše odbytou romanci, než úctyhodnou vzpomínku na alfa samce matematiky. Doslova strojová melanž Beatiful Mind / Theory of Everything, bez zajímavých částí. (15.08.2016)

Postava Srinivasy Ramanujana je pro ty, které zajímá matematika, dobře známá. Tento fenomén svými schopnostmi tak předčil standardní chápání běžného člověka, že není možno jeho přínos, resp. ztrátu vyjádřit slovy. Dělit nebo násobit x-ciferná čísla a vyčíslovat je přesně a promptně je pro někoho stejně snadné jako kopnout do míče. To byl jen hloupý (čti pro diváka představitelný) příklad toho, aby si mohl alespoň okrajové představit neskutečnou výpočetní kapacitu a představivost, která odhalila nejedno tajemství přírody, protože řečí přírody/vesmiru je matematika. A Ramanujan tímto jazykem mluvil tak dobře, že vymyslel mnoho nových slov, ba vět. Minimálně stejnou ztrátu lidstvo utrpělo, díky podobnému osudu, v matematicích jako byl Bernhard Riemann, Niels Henrik Abel či Évarist Galois, kteří odešli podobně brzy, ale i přesto se nesmazatelně zapsali do historie.. (07.02.2017)

Čím to je, že filmové návraty do první poloviny 20. století vždy vypadají podobně? Asi je to sázka na jistotu, tyto filmy většinou nezklamou, i když se odvíjejí podle stejného schématu, a na smysly působí dokonalé a do detailu provedené retro. Dalo by se říci, dokonalé až moc, moc to všechno září novotou, a taky nudný předvídatelný vývoj. Nspornou výhodou těchto filmů je silná předloha. Historie opředená legendami nabízí nepřeberné množství materiálu, díky filmu můžeme příběh prožít, pocítit jeho lidskou každodenní stránku... A legenda může zase ožít! Bonusem je rasové vyrovnání, k čemuž film silně promlouvá, střet dvou světů reprezentované skvělými Jeremy Ironsem a jak věřím, hvězdou s velkým potenciálem a neodolatelnou citlivostí v očích, Devem Patelem. (01.10.2017)